Blog Nea

Lucka Vondráčková: Kočičí

2011-03-27T13:50:00.003+02:00

Po dlouhé odmlce se zase můj blog přihlásil tajnými cetičkami o pár řádků. (Ano na tu myšlenku mne přivedl Honza, spolubydlící z vrátnce, SeSr., geokačer a zadaný.) Nevěděl jsem jak začít, a tak jsem se ho snažil promazat (ne Honzu, ale blog), vymazat nefunkční odkazy, upravit některé položky, špatně se zobrazující články. Tyto úpravy pokračují z velké části doteď a ještě budou, za ten rok či dva jsem dal dohromady docela velké množství zážitků, obrovské haldy subjektivních pocitů a názorů - ale stále sem nevěděl čímže to začít.

A najednou, jen tak, když sem sledoval televizi, objevil se tam klip Lucky Vondráčkové - Kočičí. V tu chvíli se mi vybavilo spoustu vzpomínek, nejen na moje "skautské dětství" kdy nás písničky Lucky Vondráčkové provázely po táborech ve Š1203, na spoustu akcí v Tomově škoďárně, kde už Lucku měl na CD.

Lucka nás provázela a my jsme si ji zamilovali. Zajímavé písně s ladnými křivkami...až do doby, kdy změnila svůj styl trochu k rocku. Prostě mi to k ní nesedlo, ani to ostříhání na krátko - říkal jsem si "kam se poděla Lucka?" A najednou! - byl tu klip KOČIČÍ. Moje srdce zaplesalo.. stará dobrá Lucka, tak jak jsme ji milovali. Strašně jí to sluší, romantika a melodie v každém kousíčku písně, pěkný smysl písničky i když je smutný. Názory na písničku se liší - já razím že je to jeden z nejlepších songů od dob alba Manon. Posuďte sami. =)

R X11 omezení provozu! Blog ve výstavbě.

2011-03-19T21:41:00.001+01:00

Modlitba před studiem, sv. Tomáš Akvinský

2010-01-04T20:11:00.001+01:00

Stvořiteli, jehož jméno nemůžeme ani vyslovit, který z pokladů své moudrosti všechno vymezil´s a podle obdivuhodného řádu dokonale uspořádal´s všechny části vesmíru, Ty, pravím, který jsi nazývám zdrojem světla a moudrosti a prapočátkem všeho, pošli do temnot mého ducha paprsek svého jasu a zbav mne temnot, s nimiž jsem se narodil, totiž hříchu a nevědomosti.
Ty, který rozvazuješ jazyky nemluvňat, rozvaž i můj jazyk, vlej do mých rtů požehnání své milosti a dej mi bystrost v úsudku, všechno si zapamatovat, snadnost a lehkost všemu se naučit, umět vše vyložit a druhým to tlumočit. Usměrni mé myšlenky hned na počátku, řiď můj další myšlenkový postup a pomoz mi utvářet správné závěry, Ty, který jsi pravý Bůh i člověk, který žiješ a kraluješ na věky věků.

Kéž se tak stane!

Romance o krematoriu na Sušilově č.45

2009-11-15T13:04:00.003+01:00

"Kuba si vylíčí,
koupí si trubici -
Namontuje, zatopuje -
konvičku si ohřevuje.
Teplota vzduchu stoupá,
na stěně pavouk se houpá.
Padá na zem ve mdlobách -
memohl vydžet v tomhle parnu
nevadí, umírá - svařáček se blíží varu.
Čím to Kuba asi topí,?
to zůstane v otázkách.
Nalejváme, pijte rychle -
další konev na kamnách -
a z komína se valí prach.
Otevírej okna rychle -
tady se nedá dýchat vzduch
Co pálíš? snad kočky chcíplé?
Výhřevné jsou, uff..
Co všechno projde kremací,
to jen nové kamna ví.."

Sonet pro kávomat na CMTF UP

2009-11-15T12:56:00.003+01:00

"Do kávomatu hoďte si
pár kovových mincí
a pak začnou dít se procesy
co obvykle končí
v kelímcích.
Voda, cukr, prášek kávový
bublá vevnitř, teče -
nikdo se snad nedoví
no co jejdaneče?
Že cukr došel,
kontrolka nebliká,
kdo si koupí a pije s cukrem -
těžce naříká.
Voda - cukr - kávu mít
a kelímek nosit po kapsích
mohl bych si uvařit
kávu ve třídních varných konvicích
a pak jít..
s kávou jít."

Co dělají srdíčka?

2009-11-15T12:48:00.003+01:00

Nová éra básnění přichází, nepublikovatelné básně zůstanou nepublikovány, vypublikované básně zůstanou vypublikovány a nově napsané básně naskočí do blogu. =) Začínáme touhle..

"Po kachličkách skáčí srdce.
Tryskají ze spárů fontán...
Jezdí tramvají, no tak drž se..
co dnešní den přinese nám?
Čekají až se dočkají..
Na vlak přijíždějící v 7.01
Spí a nespí, nejí a jí...
Navzájem odrážejí se ze dna.
Až doplavou k hladině
a uvidí se v záři srdce -
začervenají se nevině -
Odhalená, smějící se srdce."

Učitel národů versus Já

2009-11-08T17:06:00.002+01:00

No jo, už je tomu tak..

Žurnalistika, recenze fanatismu..

2009-11-04T09:08:00.003+01:00

A tak jak připomíná sama Lucka ( na jejím blogu kiwiblogu ) - nepřečíst si noviny každej den je hřích! Říkám já: "Nepřečíst si Lucčin blog alespoň jednou za měsíc je to samé" :-D ...a hned na článek napsat recenzičku. Předem musím pozdravit bráchu Lucky. Zatím mne Lucka nikdy nepozdravila, asi nejsem fanatik.. i když na této koleji žiji také. Takže co více dodat? Osobní dojmy z koleje nechme stranou.. každý na to má jiný pohled. Každá věc má své světlé a stinné stránky. Výhodou je však to, co Lucka sama popisuje - blízkost centru, všechno na dosah, toaletní papír na záchodech, blízkost Bohu. Ano, někdy tak filozofuju nad tím, že pokud je člověk mezi samejma "bezvěrcama" jeho vztah s Bohem se může hroutit, jelikož ostatní ho vedou na světskou cestu. Jenže pokud se pohybuje mezi lidma, kteří věří - je jeho vztah podporován ostatními. Navázat ho není tak složité. Takže v mnohých věcech bych s Luckou souhlasil, s tím, že jsme fanatici.. no.. někteří víc, někteří míň.. :-D

Místo, kde pečený katechismus lítá rovnou do huby!

2009-09-23T22:24:00.003+02:00

To je alespoň titulek, že? Mimochodem koukněte na blog Lucky, kde píše o tom, jak byla mladá a jak teď je velká a už nemá dort a je jí to strašně líto. Mimochem celý tento její schyzofrenní text se vztahuje k jejímu stěhování na Stojanovu kolej. No to je jasné Lucko, že se budeš muset uskromnit a dorty vozit pro všechny a ne jen škudlit pro sebe. A když už mám řeč o těch pochutinách, docela mě to tadyk zarazilo, člověk než se zorientuje a tak. Dá to hodně úsilí a padáš do mdlob každej večer, když přijdeš na kolej a ráno máš stávat na modlitbu a večer jdeš na mši, kerou otec Kopřiva vždycky protáhne na celou hodinu, což je docela masakr. Holub do pusy ti opravdu nevletí, a to už vůbec ne ten pečený, ale katechismus jedině tady. Jen to přežít. Mimochodem dá se prát prádlo i tady( i vyžehlit ), takže Lucka se nemusí bát, že dojede dom na velkou pranici =).

Jak pro mě vypadalo přivítání na DISu...

2009-09-16T09:36:00.003+02:00

Od 1.9 do 4.9 sem se účastnil adaptačního kurzu naší třídy. Na to co sem tam všechno zažil se ani neptejte, bylo by to na dlouhé povídání. Možná se jednou přemůžu a napíšu to sem.. možná. No ale něco co bych Vám chtěl ukázat tu přeci jen je. Koukněte se jaké milé překvapení čekalo na jediného muže prvního ročníku oboru "sociální pedagogika" =)

Obživení.?

2009-09-16T09:24:00.004+02:00

No tak ÓKej, už je to tady potřeba rozvalit. Nečekejte ale, že se tady bude objevovat článek každej den jo? Je potřeba umírněně. Taky potřebuju někdy žít a né jen furt ťukat do té klávesnice - i když to je ta nejmenší práce. Za prázdniny návštěvnost poměrně klesla, to dokazuje i snížený pagerank a s-rank ( který dosahoval před prázdninama 80 )... no tak co se dá dělat. Blog nemůže excelovat věčně. =) Deme na to.

Výpadek provozu blogu

2009-06-26T12:48:00.007+02:00

Vážení a ctění čtenáři mého blogu,
Po nadaném příbytku článků Vám musím oznámit, že nyní se na dlouhou dobu zastavuje provoz blogu. Bohužel budu bez dostupnosti na internet a tak Vám nové články nebudu moct přinášet. Plánované opravení výpadku provozu je datováno až po prázdninách. Takže si hoďte nohy na stůl, dejte kafé a začtěte třeba pročítat straší příspěvky v blogu. Připomínám, že ho snad nikdo neprošel celý. :-D

Mějte se krásně a úžasné prázdniny...
Vám Všem přeje
Neo

Trenéři mažoretek :-D

2009-06-21T19:15:00.005+02:00

Na přiložených fotografiích můžete vidět trenéry mažoretek. Ehm.. to bych kecal, společná fotografie je ale opravdu focená s mažoretkami už nevím jakého ročníku. Důležité je, že tam je Gabča. :-D Ráda nás viděla na přehlídce školní činnosti v Letovickém kulturáku. Dále přidávám fotku Klíštěte drbajícího hlavu Kamilovi.

Králík na přírodním ohništi :-D

2009-06-16T09:24:00.013+02:00

A máme tu další z našich receptoárů pro muže a ne pro ženy! :-D Na vynikajícího králíka opečeného na ohništi potřebujeme: králíka ( nejlépe celého, neporcovaného ), plech, olej, cibulu, česnek, sůl a kmín, špetka pepře, vodu.

Postup přípravy: Nejdříve je potřeba sehnat králíka - to je docela těžkej úkol, páč neporcovaného králíka jen tak neseženete. Ale když se zadaří, tak je hej! Opláchnutého zabitého vykuchaného králika hodíte na plech, osolíte ho, okmínujete, přidáte trochu pepře. Nakrájíte cibulu, česnek, a všechno to mrsknete taky na plech ( kam jinam že? ). Podlejete to vodou a trochu oleje nakapete na králíka. Teď už stačí jen šoupnout do rozehřáté trouby - my jsme to pekli na 200°C. Občas vytáhnout plech a polít králika tou šťávou. Tím se vytvoří bezvadná kůrka. Pečeme cca jednu a půl až dvě hodiny - prostě až se Vám to bude zdát udělané. Občas ho chudáčka malého obraťte aby se propekl pořádně. ( Pokud se Vám bude zdát, že se králík peče "na sucho" - tak mu přidejte trochu vody a oleje. ) Poté králika vytáhněte z trouby, připravte celofán a zabalte ho do něj. Odtáhněte ho na místo, kde zapálíte oheň a nabodněte na klacek! A je tu králík pečený nad ohněm jen to luskne! :-D ( foto: Archivní fotodokumentace "králíkopárty" na vÍnohrádkách, Tom a jeho králík :-D )

Přijímačky v Olomoci

2009-06-09T17:06:00.006+02:00

Tak to mám za sebou, bohužel zatím nevím výsledek mého snažení, napíšu sem pár poznatků z mé cesty - velmi akční výpravy - do Olomóca! Vyrazil jsem s mámou ráno velmi ráno :-D "máma" v tomhle příběhu hraje velmi suprovou roli typické vesničanky. Autobus z Bce odjížděl v 5:47 nebo tak nějak a potom nastala velmi nudná cesta, při které jsem si schrupl opřen o sklo autobusu. Poznatek: ve spánku cesta docela rychle utíká :-D. Najednou jsme byli v Olomouci na autobusovém nádraží, s čímž jsme nepočítali. Nenechali jsme se rozhodit a zeptali jsme se. Zjistili jsme, že vlastně jsme jen o jednu "tramvajovou" stanici dál než jsme chtěli, což nebylo problém napravit. Koupili jsme jízdenky a já se snažil umlčet máminy vtipné poznámky typu: "to si budeme muset cvaknout že?" :-D Tramvaj přijela, cvakli jsme si, a za čtyři zastávky vystoupili. Pak jsem navrhl směr. Mamka tvrdila, že je ta fakulta úplně na opačnou stranu - nedal jsem se však přesvědčit a uplatnil svůj orientační talent, v cuku letu jsme byli na místě u CMTF / Cyrilometodějské teologické fakulty. Měli jsme ještě čas. Tak jsme se ještě kousek prošli a koupili pitivo na Horním náměstí. Potom jsem se šel zaregistrovat. Předložil veškeré možné papíry, i ten co mi Karel podepsal na střediskové :-D a následně si šel sednout do poslední lavice u okna. Kochal jsem se pohledem na třídu kde mě uchvátilo pár věcí... nejdříve studentka co přijela na vozíku - za chvilku tam přišel nějaký pán s jeptiškou a odtáhli ji někam jinam. Potom přišla další jeptiška a za ní další a začaly tam vykecávat. Ta první tam zůstala. Potom jsem se díval co je v učebně a zajímavé bylo, že tam nebyl portrét Václava Klause - místo něho tam byl napráskanej Benetikt XVI. a na druhé straně téže stěny velký kříž. Přišly dozorkyně a řekly co a jak máme dělat, že na test máme hoďku a že si tam máme napsat svoje číslo a že se za špatný odpovědi nic nestrhává a že už máme psát. Test byl rozdělen na dvě části TSP a všeobecná část - 25 otázek / psychologie a pedagogika - 25 otázek. Za půl hodiny to měla většina studentů zmáknuté. Mezi nima i já, odevzdal sem to a vypadl z učebny. Mezitím se tam holky bavily, že půjdem asi všeci na pohovor. Tak jsem čekal, než mi to někdo řekne oficiálně. Jak jsme se na chodbě bavili, padla otázka jedné mé spoluuchazečky - to budeme muset chodit taky tak slušně oblečení? ( to když kolem prošla jedna z jeptišek ) :-D Řekl jsem že ne. Až jsem zjistil, že opravdu mám na pohovor přijít, šel sem s mamkou, která zatím dorazila na fakultu, na zmrzku a na kafé a na zákusek ( prostě sem málem vyjedl celou cukrárnu :-D ) ...ale předtím jsme se ještě stavili do chrámu sv. Michaela - bylo to tam skvělý. Po kafisku, jsme se šli podívat na orloj - který je mimochodem postaven v socialisticko-realistickém stylu :-D - od orloje do dalšího kostela. Následovně zpět na fakultu, kde jsem byl ještě o půl hodiny dřív než jsem měl být. Stál jsem před dveřma, mamka šla na záchod, vylezla paní a hlásila: "bláblábláblá.. na pohovor! Není tady? Nedostavila se? Ehm.. vy jste Petr Lizna? Tak pojďtě.." ( pod pojmem bláblábláblá si představte jméno studentky, která se nedostavila ) Bohužel musel sem mámu nechat tam kde byla a jít. Paní byla příjemná. Posadili jsme se a ona řekla: "Tak od kud jste?" Opětoval jsem: "Od Boskovic, ze Šebetova" ... a co jste vystudoval za školu? a proč se hlásíte na tento obor? ...á hele vy máte napěchovanou složku! ( to otevřela mé přidané listy o mimoškolních aktivitách ) Hmmm.. nadšený skaut. :-D A pochvala třídního učitele? ředitele? - tak jsem jí popravdě řekl, že na pedáku nikdo neumí s počítačem :-D Ještě mi položila pár otázek. Zeptala se na nějakou záludnou otázku o kýči, tak jsem to nějak okecal a použil názory učitelů na pedáku co je všechno kýč - a že každý člověk vnímá kýč jinak. To bylo vše, za pět minut sem byl z učebny venku a máma vyvalovala bulvy. Pak nás čekal už jenom odjezd domů, - autobusové spoje nebyly příznivé a tak natala varianta vlak. Byla to pohoda. Jestli mě tam vezmou, tak budu rád studovat na teólogické fakultě. :-D Olomouc je krásné město a naproti Brnu má spoustu výhod, krásné chrámy, hodné neuspěchané lidi. Toť můj první dojem. :-) ( ps. obrázek je z Horního náměstí v Olomouci )

"postmoderní" koš

2009-06-06T12:13:00.003+02:00

Tak pomaturitní úklid je za mnou, ale bohužel se v pokoju začala hromadit zase nějaká kupa papírů - no jo, předtáborovej shon a spoustu čmrkanic. A v pokoji žádnej, vůbec žádnej koš. Tak si ho tedá vyrobím. Stačí iba krabice a trocha fantazie a výtvor je na světě. Přímo pro mé potřeby. Vleze se tam, kam se má vlést a vypadá efektně. Razí jedinečné heslo: nevyhazuj nic do koše - raději to přišpedli na koš! Račte zhodnotit jedinečnost výroby.

Jak si udržet pevnou autoritu?

2009-05-28T11:48:00.003+02:00

No comment :-D

Rebarborová buchta alá Níjo

2009-05-24T17:14:00.003+02:00

Dobrý den, vítám Vás u nového seriálu o pečení a vaření a kutění pro "všestranné muže" - tento seriál chce reagovat na pouhé domněnky a výroky velevážených dam o tom, že muži jsou neschopní. Bohudík tomu tak není. Vědecké studie dokázaly, že v mnoha domácích věcech se muž staví na roveň ženě - někdy i výše. Názory většin padají do ústraní a všeobecné mínění o ženských pracích se dá škrtnout s poznámkou - všechno zvládne i muž! ( pro srovnání nabízíme několik prací, které obecně dělá žena: prát, umývat okna, stlát, dát špinavé nádobí do myčky, vytáhnout je z myčky, uvařit, pohlídat děti, uklidit.. atd. - všechno tohle muž zvládne! ) Bohužel viděli jste někdy ženu jak - svařuje? udržuje stálý nepořádek, a přec se v tom vyzná? chrápe na gauči? zryje celou zahradu - velkou samozřejmě.? zabije králíka? - typicky mužské práce prostě ženy nezastanou!

Pro vědecký přínos a pro blaho "renesančních" mužů tu přináším receptík, časem bude víc. Snad Vám výrobky upravené alá Níjo budou chutnat! Dodržujte postup!

Rebarborová Buchta alá Níjo
Potřeby na vytvoření tohoto báječného a na jazyku se rozplývajícího pokrmu:
Cukr Krystal, Mouka Polohrubá, Vajíčko 3x, Olej, Rebarbora, Cukr Moučka ( na posyp ), Prášek do péčiva, Plech, Kuchyňský robot ( bez něho se lze obejít, ale pro mužskou práci je nezbytný )

Postup tvorby této krutě lahodné kyselocukrové bašty:
Nejdříve si připravíme všechny potřeby na kuchyňskou linku. Na zahradě našklubeme kopy rebarbory, hodíme ji do dřeza a opereme. Až je dostatečně opratá, tak se oloupe a nahází do kuchyňského robota ( rozhodně je to rychlejší než krájet to na malé kousíčky ručně ) - párkrát spustíme robota, ne zas moc, aby se z rebarbory nestal šrot pro prasata. Pak rebarboru vyjmem do misky a do robota, stále zašpiněného od rebarbory nasypeme 3 hrnky polohrubé mouky - 1 a půl hrnku cukru krystalu, rozflákáme tam tři vajca, přidáme špetku oleje, vyměníme ocelový nůž za něco jiného, co nám těsto promýchá. Spustíme a přidáváme mléko, dokud se nám ta hmota nezdá jako těsto. Po řádném robotickém promýchání, robota vypneme. Vmýcháme do těsta prášek na pečení - nalejeme těsto na plech ( bez promaštění :-D ) a nasypeme na to tuny rebarbory - šupneme do 10 minut rozekřáté touby ( samozřejmě, že se to musí předehřát na nejvyšší teplotu :-D ) Pak už jenom čekáme až nám to zrůžoví. Doba pečení je relevantní! Po vytažení z trouby posypeme moučkovým cukrem a vlažné podáváme! :-) Luxus.

TECHNIKA

2009-05-21T13:43:00.004+02:00

Taky docela obletované téma dnešní doby, tak proč je neztvárnit, když fotek s autama je dost - hlavně Jiří ve Fiátku :-D

VÍRA

2009-05-21T13:39:00.004+02:00

To byl ten nejúžasnější západ slunce co jsem kdy viděl. Dodal sem jen stany - ty tam docela pásnou, akorát ten kříž je takovej trochu rozmázlej, ale když se to vytisklo, tak to moc vidět nebylo.. :-)

KONZUM

2009-05-21T13:35:00.005+02:00

Taky pojem docela honě obletovaný, akorát nevím, jestli jsou konzumní ty párky a topinečky vařené na táboře :-) Zajímavé je, jak sem ve spěchu docela hnusně ořízl tu svoji fotku tak nějak do špičky. :-D

KRIZE

2009-05-21T13:30:00.003+02:00

Další část mé praktické maturitní zkoušky ke zhlédnutí. Ta fotka, kterou je to všechno podloženo, je z vrcholu Lysé hory. :-)

Dobro / Zlo

2009-05-19T11:18:00.003+02:00

Tak přináším jedno z mých děl vytvořených při praktické maturitě. Jako jediný sem si maturitní práce mohl nechat / všechny ostatní výrobky mých spolužáků a spolužaček zůstaly ve škole a už je nikdy nedostanou. Ale fotokoláže jsou u mě na počítači. Takže sice je učitelky mají ve vytisknuté formě a pěkně zarámované, ale já si je můžu vytisknout kolikrát chcu a zarámovat kolikrát chcu a vystavit kde chcu! Tak se pěkně kochejte obrazem: Dobro / Zlo z mé maturitní práce 6 fotokoláží - s názvem Pojmy.

Modlitba po mši svaté

2009-05-18T22:29:00.002+02:00

Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým.
Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší. Amen.

Nejsvětější Srdce Ježíšovo, smiluj se nad námi!

Záchrana na člunech...?

2009-04-23T19:24:00.003+02:00

Jistý kněz seděl za stolem u okna a sepisoval svoje kázání o Boží Prozřetelnosti, když tu najednou uslyšel cosi jako výbuch. Brzy nato uviděl lidi zmateně pobíhat sem a tam a dozvěděl se, že se prolomila hráz přehrady, řeka se vyplavila ze svých břehů a všechno obyvatelstvo má být evakuováno. Kněz pozoroval, jak voda na ulici pomalu stoupá. Chvíli mu trvalo, než v sobě potlačil pocit panického strachu, jenž rovněž stoupal, ale pak si řekl: “Připravuji kázání o Prozřetelnosti a dostal jsem tedy šanci demonstrovat obsah svého kázání sám na sobě. Nebudu prchat jako všichni ostatní. Zůstanu tady a budu věřit Boží Prozřetelnosti, že mě zachrání.“ Když voda dosahovala úrovně jeho okna, jel kolem člun plný lidí. „Skočte za námi, otče,“ volali na něj. „Ach, kdepak, moji milí,“ řekl kněz sebejistě. „Věřím, že mě zachrání Boží Prozřetelnost.“ Nakonec se však musel vyšplhat na střechu, a když se voda dostala až tam, jel kolem další člun a všichni lidé v něm kněze přemlouvali, ať jede s nimi. Ten znovu odmítl.

Kolem nás se dennodenně děje spousta věcí. Každá událost má v našem životě svůj smysl. I to nepříjemné. Mnohdy to nejsme schopni vidět, ale budeme-li Bohu důvěřovat, všechno dopadne naprosto dobře. On nás nikdy neopustí.

Víte jak ten příběh dopadl? Někde sem ten závěr četl. Jel kolem ještě třetí člun, taky křičeli na toho kněze ať odjede s nimi, on ale neodjel. Utopil se. Nakonec došel do nebe a ptá se Boha proč ho nezachránil.? A on odpověděl: "Já ti tam poslal tři čluny!"

Skutky křičí!

2009-04-22T13:17:00.000+02:00

Vaše skutky mají tak křičet, že není slyšet, co povídáte.

Naše skutky mohou křičet dvojím hlasem podle toho, jaké ty skutky jsou. Špatné skutky mají vždy silnější a pronikavější hlas. Stále bychom si měli uvědomovat, že naše skutky opravdu křičí. A když zrovna nekřičí, tak alespoň mluví nebo šeptají. A na takovouto řeč skutků čekají lidé kolem nás. Snažme se o to více dnes, aby naše dobré skutky doslova a do písmene křičeli. Takto budeme moci naplňovat Ježíšova slova o tom, že jsme sůl a světlo světa.

Škatulkování...

2009-04-21T19:31:00.003+02:00

"Jak pěkně popsané - škatulkování -, které probíhá nejen v naší společnosti.. taky někdy škatulkuju, ale po čase vždycky musím přeměřit. Musím přeměřovat častěji..."

Ze všech lidí, s nimiž jsem se v životě setkal, má ke mě ten správný vztah jedině můj krejčí. Kdykoliv k němu přijdu, znovu mi bere míru, zatímco ostatní si mě změřili jen jednou, zaškatulkovali a hotovo. Víc se s měřením mé osoby nezdržují. (G. B Shaw)

S takovýmto jednáním máme jistě své zkušenosti. Buď my sami nebo někdo jiný si na nás udělal svůj názor a už se nenamáhal ho změnit. Kolik takových lidí známe, o kterých jsme si mysleli, že jsou špatní a pak naráz jsme svůj názor změnili a nyní je to náš nejlepší kamarád. Tak vidíme, jak nebezpečné je posuzování lidí na první pohled. My bychom se měli stále více snažit hledat na těch druhých jen to dobré. Každý člověk má v sobě alespoň jiskřičku dobra. A pro tu jiskřičku bychom ho měli mít rádi.

Kamarádství s drakem?

2009-04-21T16:24:00.001+02:00

Za psychiatrem přišel jakýsi muž a stěžoval si, že ho každou noc budí trojhlavá saň s dvanácti nohama. Je z něho prý už jen uzlíček nervů, nemůže ani oka zamhouřit a je na pokraji zhroucení. Dokonce pomyslel už i na sebevraždu. Myslím, že vám můžu pomoci, uklidňoval ho psychiatr, ale musím vás varovat, že to tak jeden až dva roky potrvá a bude vás to stát tři tisíce dolarů.. „Tři tisíce!“ Zhrozil se ten muž. „Tak to ne. To radši půjdu domů a zkusím se s ním skamarádit.“

Kolik času a námahy si vyžádá třeba taková příprava taháku do školního vyučování, jeho rafinovaná příprava ukrytí a použití. Kolikrát by bylo jednodušší se jeho obsah raději naučit, porozumět mu. Kolik úsilí vynaložíme tomu, abychom se různým situacím v životě vyhnuli. Nakonec stejně docházíme k tomu,že takovýto život nás vůbec nečiní šťastnými. Pokud se dokážeme vypořádat s problémy, bitva života je vyhraná a právem nám náleží také hrdost, že jsme to dokázali.

Pes co chodí po vodě...

2009-04-20T23:33:00.005+02:00

Pán vzal svého nového loveckého psa a šel na lov, aby ho vyzkoušel. Záhy střelil kachnu, která spadla do jezera. Pes přešel po vodě až ke kachně, zvedl ji a přinesl svému pánovi. Pán zůstal jak opařený. Střelil další kachnu. A znovu, zatímco si mnul nevěřícně oči, pes se prošel po vodě a vrátil se s kachnou. Stále tomu nemohl uvěřit, a tak si následujícího dne vzal s sebou souseda. A scéna se opakovala. Kdykoli on či jeho soused trefil opeřence, pes si pro něj po vodě došel a poslušně ho složil lovcům k nohám. Ani jeden z nich na to slovy nereagoval. Nakonec už to majitel psa nevydržel: „Nevšiml sis na tom psovi něčeho zvláštního?“ Soused se zamyšleně poškrábal na bradě: „Všiml,“ promluvil konečně, „teď, když jsi mě na to upozornil, tak jo.
Je to loveckej pes a neumí plavat!“

Mnoho věcí je nám samozřejmých. Když nám něco schází, teprve tehdy pocítíme, jak důležitou věc jsme neviděli. Nejen že život je plný zázraků. Je ještě mnohem víc: on sám je zázrak. Přestaneme-li tento zázrak považovat za samozřejmost, okamžitě to pocítíme.

Večerní modlitby

2009-04-20T23:14:00.007+02:00

Děkuji ti za svět, za stromy, květiny a trávu, za zdraví, za ruce, které
jsi nám dal, abychom mohli zvedat věci, pohybovat jimi, cítit je. Děkuji ti
za nohy, jimiž můžeme hrát fotbal a běhat. Děkuji ti za rozum, který jsi
nám dal, abychom mohli myslet. Děkuji za oči, jimiž se můžeme dívat na
vše kolem nás. Děkuji ti za všechny tyto dobré dary, které jsi mi dal.

Jsem s tebou, ty mě chceš. Ty všechno dovedeš k dobrému konci. Ty
mě vedeš. Čím bude budoucnost bez tebe, co si mám počít na zemi, nejsi-li ty? Až mé tělo pomine, mé srdce zemře, jsi tu ty a očekáváš mě. Bez Tebe nemohu jít.

Ty jsi se modlil v nočním tichu, při denní práci. Já nevím jak se mám
modlit, ale neumím to. Jsem nedokonalý, ale ty jsi zde. Dej, ať správně
myslím a vytvářím pokoj. Nauč mě modlit se.

Nalézám tě v modlitbě. Když k tobě mluvím, setkávám se s tebou.
Když ti všechno řeknu, vím všechno. Jsem nepatrný a přece s tebou mluvím.
Nejsem zvíře, mluvím s tebou.

Ty žiješ ve mně, nemohu tě vidět, necítím tě, a přece jsi zde. Někdy
jsem pocítil tvé působení, poznal jsem, co znamená. Žiješ ve mně. Děkuji ti za tyto okamžiky radosti. Dej, ať žiji v tobě.

Tvůj je den a tvá je noc. Kéž svítí světlo tvé pravdy. Mnoho věcí dnes
bylo vzácných, krásných a dobrých. Děkuji ti. Jiné byly nesmyslné, zbytečné a plné zmatků. Ty mě znáš, ty mě máš rád. Důvěřuji ti. Buď se
mnou v klidu, noci. Dej, ať spím v tvém pokoji a zítra vstanu v radosti.
Veď mě novým dnem.

Svěřuji se ti do tvých rukou a děkuji ti za tento den. Tobě vděčím za všechno, co se mi podařilo dobře a úspěšně vykonat. Ale jak málo je dobra, které jsem vykonal, a jak mnoho věcí jsem mohl vykonat a nevykonal. Zbytečně jsem promarnil mnoho času. Vyhýbal jsem se lidem, kterým jsem mohl pomoci. Můj život je často tak prázdný. Nemohl bych brát svůj život vážně, kdybych nevěděl, že ho bereš vážně ty. A tak tento večer před tebou vyznávám, že jsem hříšník. Ty nechceš smrt hříšníka. Řekni i mně: Buď čistý. Dej mi zítra nový začátek. Dej mi sílu, abych šel tvou cestou. Nejlepším díkem je život podle tvé vůle a já bych chtěl děkovat stále dokonaleji. Každý den bych chtěl růst v lásce k tobě a k lidem. Pomáhej mi v tom.

Úsměv

2009-04-20T23:05:00.005+02:00

Úsměv nestojí nic a vynáší mnoho.
Obohacuje toho, kdo ho přijímá,
aniž by ochuzoval toho, kdo ho daruje.
Trvá chvilku, ale vzpomínka na něj bývá stálá.

Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel,
a nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat.
Úsměv vytváří v domově štěstí.
Ve starostech je oporou
a citlivým znamením přátelství.

V únavě přináší odpočinek,
ve znechucení vrací odvahu.
V zármutku je útěchou
a pro každou bolest přirozeným lékem.

Je dobře, že si ho nelze koupit,
ani půjčit, ani ukrást,
protože má hodnotu okamžiku, kdy se daruje.

A kdybys potkal někoho,
kdo by neměl pro tebe úsměv,
ačkoli na něj čekáš,
buď velkodušný a oblaž ho svým úsměvem.
Protože nikdo tak nepotřebuje úsměv,
jako ten, kdo ho nemá pro druhé.

Na expedici

2009-04-19T12:04:00.001+02:00

A máme po písemných!

2009-04-14T14:17:00.005+02:00

No potěš čapa. Dnes jsem nějak splácal dohromady moji maturitní písemnou práci z českého jazyka. Byl to děs. Ani kupa čokolády nepomohla!

...( a hlavně, vzal jsem si jednu hořkou 74% - to byl ten nejhorší počin co jsem mohl udělat - tak jsem se ji snažil narvat do Polynky - mé nejmilejší a nejhodnější spolužačky, ale i ta odmítala. ) Nikdy takovým žvástům o procentech nevěřte! Zlaté sladké čokolády, kde se nepíše kolik čeho obsahují. :-D Napsal jsem vše co se dalo. Témata byla jakštakš. Ale napsat úvahu na 4 stránky je docela terno. Zdálo se mi, že omýlám furt to samé dokola a hlavně, že to vůbec není úvaha. No tak su zvědavé co mi z toho vyleze.. Snad někdo tam nahoře přimhouří oko a řekne: "Mě to jako úvaha příjde." V to jediné můžu doufat. Děj toho blábolu Vám raději popisovat nebudu. Ještě by jste se zalekli, a řekli, jak Neo, takový super spisovatel mohl vymyslet takovej brak.. ale řeknu Vám čím to je. Je to tím, že člověka posadí před témata a teď piš! A člověk nemá žádnou svobodu. Prostě něco musí vypotit. Tak proste tam nahoru ať učitelky na moji maturitní práci zapomenou nebo něco podobného.. :-D

Učiň nás schopnými milovat

2009-04-13T14:31:00.003+02:00

Ježíši, ty jsi řekl:
"Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých
nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali."
Pomoz nám milovat bližního, jako ty jsi ho miloval.
Pomoz nám vybudovat opravdové společenství
osob svobodných a odpovědných,
které se umějí navzájem přijmout
a umějí respektovat své různé nedostatky,
které nežijí spolu jen fyzicky,
ale sdílejí si s hlubokou otevřeností
svůj vnitřní život.
Pomáhej nám být lidmi,
kteří umějí dávat i přijímat,
kteří jsou schopni se dělit,
nést břemena jedni druhých,
aby společně trpěli a radovali se.
kteří si navzájem velkodušně odpouštějí
a jsou schopni nepřetržitě se smiřovat.
Kteří se ve vědomí svých mezí přijímají
a snaží se aktivně spolupracovat
na vytvoření společné lásky,
aby byli i společenstvím služby pro chudé a opuštěné.
Pane,
nenechávej nás uzavřené v našem sobectví,
ale učiň nás otevřenými, schopnými milovat.
Dej nám, Bože,
zrak schopný vidět tvou lásku ve světě
přes lidská selhání.
Dej nám potřebnou víru,
abychom důvěřovali v dobrotu
přes svou nevědomost a slabost.
Dej nám poznání,
abychom se mohli dál modlit
s uvědomělým srdcem,
a ukaž nám, co každý může dělat,
aby se přiblížil příchod
dne všeobecného pokoje. Amen.

( Frank Borman )

Ach ty děcka..

2009-04-12T16:12:00.002+02:00

Fascinuje mě to. Jakoby přímo stvořeny pro to aby člověka dělaly šťastnějším. Stvořeny proto, aby pomalinku vymazávaly propast toho "dospěláckého" spěchu a strachu a úkolů a starostí a bolestí. Svým dětským úsměvem. Jak jsou jiné ty očí dětí. Pozorující, poznávající, hledající stále něco nového. Šťastně vyhlížející a smutně koukající, když jim někdo sebere, to co jim před malou chvíli patřilo. Brečící, když spadnou a za chvíli šťastní z toho, že je někdo zvedl, pohladil.

Děti nerozeznávají nic, to mě fascinuje! Děti neřeší, že tatínek má práci... jsou rádi, že přijde domů a mají ho u sebe. Neřeší, jestli se náhodou maminka pohádala se sousedkou. A když jdou po schodech dolů držíce se za ruku, pozdraví.. tak se to přece sluší! Neřeší nic... co je pro nás "dospělé" podstatné a ničící naše vzájemné vztahy - to vše je pro děti nepodstatné. Chtějí si hrát s každým, kdo je nablízku, kdo jim může podat kousek své lásky. Úsměv. Nezajímá je, co si jeden o tom druhém myslí. Ví jenom jak si dokážete hrát, jak dokážete komunikovat, držet slovo. Děti jsou úžasným Božím stvořením, které mi dodává každý den sílu.!

Modlitba svatého Tomáše Akvinského

2009-04-11T17:29:00.002+02:00

Děkuji ti, svatý Pane, Otče všemohoucí, věčný Bože,
žes mě hříšníka, svého nehodného služebníka, ne podle mých zásluh, ale veden jedině svým milosrdenstvím nasytil drahocenným Tělem a Krví svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Prosím tě, ať toto svaté přijímání není důvodem k mému potrestání, ale spásonosným prostředkem k dosažení tvého slitování; ať upevní mou víru a posilní dobrou vůli; ať ze mne vymýtí neřesti a vzdálí ode mne hříšnou žádostivost; ať ve mne rozmnoží lásku a trpělivost, pokoru a poslušnost a všechny ostatní ctnosti; ať je mi pevnou ochranou před úklady všech viditelných nepřátel; ať ve mně dokonale utiší neklid těla i duše; ať mě pevně přimkne k tobě, jedinému a pravému Bohu, abych v tobě šťastně dosáhl svého cíle. Prosím tě, Bože, přiveď mne hříšníka k té velkolepé hostině v nebi, kde ty se svým Synem a Duchem Svatým jsi pro své svaté pravým světlem, úplným nasycením, stálou radostí, dokonalou blažeností a vrcholným štěstím. Amen.

Odevzdání sebe

2009-04-10T10:50:00.002+02:00

Přijmi, Pane, všechnu mou svobodu.
Přijmi mou paměť, můj rozum a všechnu mou vůli.
Všechno, co mám a co mi patří, mám od tebe:
všechno ti to odevzdám,
nalož s tím podle své vůle.
Jenom lásku k tobě tě prosím a o tvou milost,
to mi stačí, nic jiného nežádám.

( sv. Ignác z Loyoly )

Modlitba k Panně Marii

2009-04-09T16:49:00.003+02:00

Svatá Maria, Matko Boží,
zachovej mi dětské srdce,
čisté a průzračné jako studánka.
Vypros mi srdce prosté,
které by se nezabývalo svými smutky,
srdce široké, schopné se dávat,
plné něžného soucitu,
srdce věrné a velkodušné,
které by nezapomínalo na nic dobrého
a nechovalo zášť pro nic zlého.
Utvoř mi srdce milé a pokorné,
které by milovalo a nežádalo si být milováno,
které by bylo rádo, že zmizí v jiných srdcích,
a obětovalo by se tvému božskému Synu.
Srdce věrné a nezkrotné,
aby je žádný nevděk nemohl zavřít
a žádná lhostejnost unavit.
Srdce stravované touhou po slávě Ježíše Krista,
zraněné jeho láskou,
jehož rána se zahojí až v nebi.

( otec Grandmaison )

Za vytrvalost v povolání

2009-04-09T16:48:00.000+02:00

Pane, tys mě povolal na úzkou cestu, která vede k životu. Dej mi milost, abych z ní neodbočil, abych nehledal nic mimo cestu, abych se tě nebál, nebránil se, nezablokoval se, neodporoval ti, neprotivil se ti, neodmítal tě. Ale toužím po tvém plánu spásy, naslouchám ti, nechám se přitahovat, ať to chápu, ať to chci, dosáhnu toho, těším se z toho. Abych to uskutečnil, dával tomu přednost přede vším, vytrval až do konce, abych ti byl navěky vděčný spolu s tvou věrnou služebnicí Marií. Fiat! Amen! Aleluja!

Co se připravuje, co bude..

2009-04-07T12:51:00.003+02:00

Informace pro dychtily po odpovědi na otázku - co ještě tento blog čeká a co vlastně ještě do budoucna plánuju?:

Zatím mám rozpracované asi 3 knihy, které až dokončím - vydám, jak jinak než zase zadarmo ( páč to stejně nikdo nečte =D ) Tyto knihy budou už zapadat do nového směru - a to - NÍJOREALISMUS - jedna z nich ale zůstane ještě něco mezi. No uvidíme.

Pro lepší přehled sem dávám menší přehled: :-D
Moje tvorba se dělí na několik "tvořících období" jednotlivě pojmenovaných:
Země Světlotemna, Soutěska Otazníků, Filozofie Červené Pouště,

Země Světlotemna obsahuje:
povídka: Hra na hledače tlučícího pokladu ( nedokončeno )
povídka: Míhající se krajina, aneb povídky noci ( ztraceno ) ( na blogu je pouze první kapitola )
spis: Charakteristika
sbírka: Básnická sbírka FIX

Soutěska Otazníků obsahuje:
báseň: Vyznaní, aneb báseň opěvující silvestr 2007
úvaha: Úvod do Soutěsky Otazníků
povídka: Smrt.! Smrt a Znovuzrození...
kniha: Restart

Filozofie Červené Pouště obsahuje:
kniha: FILTRE
soubory: Zatím nezveřejnitelné věci
kniha: Starý Níjo vypravuj! ( Zatím nevydáno, není dopsáno! )

NÍJOREALISMUS připravuje: ( tyto knihy a další tvorba je na počátku )
kniha: Liščí sníh ( přelomová kniha, FILOZOFIE ČERVENĚ POUŠTĚ/NÍJOREALISMUS )
brožurka: ( zatím nevím jaký název tomu dám ) ale měli by to být taková malá zamyšlení nad skautským zákonem.
úlomek: STÁDIA ( úlomek z této knihy, nebude dodělaná, protože sem ztratil manuál :-D )
kniha: KOMPAS ( krutá kniha výkřiků do tmy )
básně: ( Taky zatím nevím název )
písničky: ( k nějakým básním sem dodal akordy )

Takže je se na co těšit. Bohužel jsou tohle dlouhodbé plány. Ale postupem času určo něco bude.

Přehled nad děním v blogu..

2009-04-07T10:02:00.004+02:00

Konečně! Po dlouhém zkoumání jak dostat komentáře do postranního panelu se mi to podařilo. Nebudu Vás zatěžovat těžkým popisem jak sem to všelijak zkoušel aby se to tam zobrazovalo. Prozradím jen, že nakonec sem přišel na to, že řešení je jednoduché. Kdo by mohl přijít taky na to, že když chceš přidat na stránku něco takového, musíš tam nejdřív přidat něco jiného, abys potom z toho co jsi tam přidal mohl dostat to co potřebuješ k provozu toho, co tam vlastně chceš dát. =) =D

No rozhodně, teď už v postranním panelu máte přehled o nejnovějších komentářích u všech článků na blogu. Doufám, že to bude fungovat dobře. Kdyby ne, tak napište..

O změně...

2009-04-06T19:16:00.002+02:00

Tak nějak sem zatoužil po změně motta, které už dva roky visí v záhlaví blogu, tak nějak se okoukalo a byla na něho vytvořena i parodie na našich oddílových stránkách v sekci PAS DIVADLO - aby jste tam zbytečně nemuseli brouzdat, převedu je sem: "Jdu... vše jenom jednou spatřím ...nikdy se nevrátííííííí pohádka mládíííííí."

Opravdu, tohle moto, ( Jdu... vše jenom jednou spatřím... nikdy se nevrátím. ) Zůstalo ve mě. Už ani nevím kde jsem je vzal, jestli jsem je vymyslel sám, nebo někde jen viděl. Ale to je v podstatě jedno. Teď je tu nové motto.. tak můžete přemýšlet nad jeho podstatou, ale dá se to přirovnat skoro ke všemu. Pro ty co nejsou tak představově nadaní.. zkuste si to převést na něco jiného než jen válku, ale i osobní problémy atd. =) Třeba Vám tato malá nápověda pomůže ve Vašem myšlenkovém rozvoji.

Anglie, 1. dubna 2009

2009-04-01T15:44:00.000+02:00

I já takový zavrhovatel cizích zemí, který byl nanejvýš na Slovensku nakonec zavítal někam jinam. Krásné telefonní budky v Anglii snad lákají každého! Jednou jsem šel takhle po chodbách Pedáku a co to nevidím? Letáček.. "hledáme brigádníky na nátěr telefonních budek v Anglii! Cestu zaplatíme!" No tak jsem si říkal, proč to nevyužít? Nějakého pracanta s sebou vezmu, abych se mohl flákat. Nabalím pár litříků kofoly a jedem! V Anglii je prostě krásně, všude zeleň a prostor odkud může člověk volat..
U jednoho komunikátoru jsem se nechal zvěčnit! =)
Je prostě jasně vidět, že sem byl v Anglii. =)

Počty a zápisky..

2009-03-28T12:36:00.003+01:00

Tak už uběhlo pár dnů od oné výstavy a někteří se na mne obracejí z otázkou: "Neo, máš nějak propočítané, kolik ti tam přišlo lidí a tak..?" A já odpovídám: "Všechno je to v návštěvní knize, kterou jsem zatím neprozkoumal."

Pustil jsem se do jejího důkladného zkoumání a výsledky byly následující - napočítal jsem tam 51 zápisů, to znamená, že je tam napsalo 51 příchozích, tudíž minimálně se mé výstavy účastnilo 51 návštěvníků.. někteří se ale nezapsali a tak celkovou návštěvnost odhaduji kolem 60 lidí, což je docela pěkné na malou propagaci a spíše komorní prostředí. =)

No následně Vás nenechám oželet nějaké kuriózní zápisy. Mezi zápisy typu "Níjo seš borec a jééééééééé" se vloudily i ty více promyšlené. Taky se tam objevilo Lolinovo: "překontroloval jsem obrazy, jsou pěkné, obdivuji.." a Karlovo: "Ujde to"

Od Jirky Zvěřiny: Zaujala mně technika tempera sodovka. Některé obrázky mají děsivou hloubku doufám, že se tě nebudu bát.

P.P.P.S: Dneska má MALEJ HLAD velkej den, tak mu drž palce.

Milý Neo, tvoje výstava mne vemi zaujala. Např. tvoje abstraktivita je pozoruhodná. ( Lidus-ch )

Obrázky nejsou jenom o tom, jak vypadají, ale i o tom, co při nich člověk cítí a jakou mají hloubku a myšlenky. ( Janča )

Tak díky návštěvníci, teďka zase dlouho nic nebude.. =D až ta výstava Tomových básniček.. =D

Už jen vzpomínky, útržky..

2009-03-22T22:14:00.047+01:00

Tak skončila moje třídenní přehlídka obrázků a čmáranic. Myslel jsem i na Vás, kteří jsou v dálce a nemohli dojet. Vyfotil jsem vše co šlo a následně zničil nebo věnoval někomu, takže pokud se budete chtít podívat na originál.. budete vědět u koho máte hledat, anebo kde máte hledat ( ...v košu, ale tam raděj nehrabejte. )

Obraz jménem: Podej mi ruku zpět, prosím...
Technika: modrý centropen a černá propiska
Jeden z mých nejoblíbenějších obrazů, někdo v náštěvní knize se ptal: "to jsi vymyslel sám?" - ano vymyslel!
Jeho osud: První si o něj řekl Peťan, tak sem mu ho věnoval. Znám ho, a vím že s ním bude zacházet slušně.

Obraz jménem: Sopka
Technika: pastelky + propiska
Věnováno: Bětce

Obraz jménem: Plavba mezi střepy
Technika: propiska + pastelka
Věnován: Bětce, myslím, že si vybrala dobře, protože pro mě měl hluboký smysl..

Obraz jménem: Černá díra
Technika: pastelky + propiska
Jeho osud: Skončila v černé díře - černé díry se pohlcují navzájem!

Obraz jménem: Skaut
Technika: pastelka + propiska
Jeho osud: Takovejch mám na signálech dost - už se mi ho nechtělo tahat domů!

Obraz jménem: Tenkrát jsem byl drsňák
Technika: kopírka
Jeho osud: Jo, mládí je nenávratně pryč, ale tu fotku furt doma mám, tento originál už ale ne..

Obraz jménem: Kdo nás vezme pod svou náruč?
Technika: propiska
Jeho osud: Padl za vlast!

Obraz jménem: Karikatury
Technika: fixy
Jeho osud: Nejvíc mě mrzí, že v zápalu ničícího a krvelačného boje jsem zničil s Karikaturami i všechny poznatky do mé knížky pro skauty. Škoda, ale já vymyslím něco nového.

Obraz jménem: Šmodrch
Technika: fix
Jeho osud: Zašmodrchal se až se roztrhal!

Obraz jménem: Už se nevrátí?
Technika: vodovky, progresy, papír nalepen ( Tvorba na ZŠ )
Jeho osud: Nevrátí se no!

Obraz jménem: Zvěř
Technika: lepidlo, obrázky ( Tvorba na ZŠ )
Jeho osud: I Zvěř zmizla z louky a lesa do košiska!

Obraz jménem: Tenkrát se ještě nemuselo svítit i za dne
Technika: pastelky ( Tvorba na ZŠ )
Jeho osud: Každá motorka musí jednou skončit tak jak tak ve šrotu

Obraz jménem: Příbytek mého srdce
Technika: propiska + pastelky
Jeho osud: Nevím co se s ním stane, ale prý je to umění!
Věnováno: Lenošce z Oičega

Obraz jménem: Shoří všechno co mám
Technika: tempera + sodovka ( Ave citron )
Největší obraz mé výstavy na krabicovém papíru od plenek Absorba
Jeho osud: Nejdřív jsem ho musel rozcupovat, aby se vůbec vešel tam kam patřil - do nádoby na smetí!

Obraz jménem: Z toho se nedá pít
Technika: barevné papíry a lepidlo ( Tvorba na ZŠ )
Osud: Odpadkový koš na keramiku

Obraz jménem: Tulip
Technika: vodovky + fixy ( Tvorba na ZŠ )
Jeho osud: Prostě zvadl!

Obraz jménem: Naše zahrada a za ní spěchá paní Mazalová domů z kostela :-D
Technika: propiska
Moc elegantní obraz to není, žádná perspektiva - stromy velký jak čapa
Jeho osud: Vzal si ho Peťan, ani nevím proč, ale říkal že se mu líbí - jo naše zahrada je úžasná!

Obraz jménem: To bych chtěl mít doma
Technika: vodovky + fixy ( Tvorba na ZŠ )
Jeho osud: Ve spárách skládek

Obraz jménem: Níjova medaile díků udělena:
Technika: modrý centopen
Jeho osud: Taky zmizel.

Obraz jménem: Jak pes co zabloudil
Technika: pastelka + propiska
Věnován: Kukuřičným maniakům Pavlovi a Vandě, oni se o to podělí..

Obraz jménem: Ovečka
Technika: hnědý uhel
Jeho osud: To stejné jak se všema, které jsem nikomu nedal..

Obraz jménem: Svítání
Technika: hnědý uhel + propiska
Myslím, že každý skaut zažil to probuzení na čerstvém vzduchu kdy slunce tluče do celt!
Skončil ve skautských rukou Bětky

Obraz jménem: Slzy - aneb kapky padající atmosférou
Technika: remacol
Věnováno: Tomovi
Jeho osud: Asi se nějakou dobu bude válet v klubovně, než si ho Tom nepřipíchne na králikárnu. :-D ale myslím, že přinese užitek! ( Aspoň pro ty králíky... )

Obraz jménem: Série stanů
Technika: hnědý uhel
Jejich osud: Ano byly to čtyři stany. Byly!

Obraz jménem: Už zase skáču přes kaluže
Technika: propiska + pastelky
Jeho osud: V kaluži? Ne, v koši!

Obraz jménem: Kolaps
Technika: pastelky + propiska
Jeho osud: Je v dobrých rukou!
Věnováno: Pavlovi a Vandě

Obraz jménem: Ten špatný v naší hlavě
Technika: propiska + zápis z hodiny psychologie + pastelka
No upřímně doufám, že se na tento obraz nepodívá moje paní profesorka třídní, ta by mi dala!
Jeho osud: Všechny špatné věci mají jednou konec..

Obraz jménem: Kam se poděla ta druhá polovina?
Technika: tempery + voda z vodovodu
Jeho osud: Koš, i když nerad ničím lilky.. téhle byla jen polovina. Mělo to svůj smysl!

Obraz jménem: Ledový palác v mlze
Technika: šampón + tempery
Jeho osud: Měl být roztrhán na malé kousíčky, ale vzala si ho Žížalka do svého modrófiálového pokojíčku =D

Obraz jménem: Pilová sezóna ( tvorba na ZŠ )
Technika: vodovky + tužka
Mimochodem vím, že ve slově pyl se píše tvrdé y!
Jeho osud: Zmačkán, odhozen...

Obraz jménem: K Bohu se přibližujeme ne chůzí, ale láskou
Technika: propiska + pastelky
Jeho osud: Další z mých nejoblíbenějších obrazů, dá se v něm toho tolik najít - jeho osud neznám, ale doufám že pomůže.
Věnováno: Hance

Obraz jménem: Pohřebiště mrtvých duší
Technika: tempera + sodovka ( Ave citron ), pak voda
Jeho osud: Bude vyset na Pedáku v kabinetě češtiny.. ale pšššt! Ředitelka to nesmí vědět! :-D
Věnováno: pí. Přikrylové

Obraz jménem: To co už do školy nenosím
Technika: ...asi TUŽ, nebo TUŠ? ( Tvorba na ZŠ )
Jeho osud: Zničen! Nenávratně je pryč..

Obraz jménem: Pohon pro tělo
Technika: pastelky + výtažek z kávy
Jeho osud: Zatím je schovaný pro osobu v zahraničí

Obraz jménem: Stopka na rovné cestě
Technika: pastelky a ořezávátko
Jeho osud: TOP SECRET

Obraz jménem: Srdce
Technika: remacol na plátně
Věnováno: Hance
Jeho osud: Nezjištěn

Obraz jménem: Stopy, jež jsem zanechal na jiných
Technika: pastelky a pastelky
Věnováno: Bětce
Osud: Bude prý vyset u ní v pokoju :-D

První ohlasy z výstavy obrazů

2009-03-21T08:53:00.007+01:00

"Na to se nedá dívat..."

Tak už máme první výstavní den za sebou a můžeme říct, že kvůli všem možným radám přišlo docela hodně účastníků a docela hodně účastníků ohlásilo i příchod na další den, aby mohli detailně prozkoumat obrazy. Při vstupu do klubovny mohli včera návštěvníci spatřit průvodce Toma, který provázel mou výstavou a upozorňoval na nějaké zvláštní obrazy ( které se mu líbí... ) Také mnoho účastníků už si řeklo o nějaký ten obraz domů ...a protože je to studentská výstava a ještě k tomu moje. Snad bych to nebyl ani já, kdybych něco dával za peníze. Takže napíšu jenom věnování a tradá, obraz poletí ke svému novému majiteli. Stejně by se mi jen doma válely - ne majitelé, ale obrazy :-D.

Problém s Atom čtečkou

2009-03-19T18:53:00.002+01:00

No tak jsem chtěl usnadnit přehled komentářů na mém blogu. Ale co to. Nevím jak na to. Zásadní problém je v tom, že každý článek na mém blogu má svoji vlastní stránku a komentáře k jednotlivým článků mají svoje Atom kanály.

Nepřišel jsem teda na to, jak sloučit všechny Atom kanály a dostat z nich jen nejnovějších 5 příspěvků - asi by to chtělo nějaký skript nebo kód. Ale na to už jsem úplně levej. Na nějakých netových stránkách sem našel jak vytvořit web rss čtečku, ale bohužel Atom to nesežvýkalo. Kdo by věděl o něčem co bych potřeboval, nechť se ozve.

Opravdový skauting 1

2009-03-18T19:11:00.005+01:00

Aneb fantasmagorie, která pojednává jen o trávě.. ale pro mě to má hluboký význam, tak kdo přijde na nějakou symboliku je krutej!

Možná je to opravdu něco, co se k dnešní době opravdu nehodí.. něco co už dávno mělo zapadnout, ale přeci je to tu.

Ležím... unaven, ale něco mi stále dává sílu neusnout. Ležím a poslouchám jak hlučné je, když ryba se dotkne hladiny rybníka. Snad proto aby se nadechla čerstvého vzduchu. „Ale ryby přece nedýchají,“ řeknete si. A tak vlastně žbluňkla třeba jen pro radost, nebo pro povzdych, že ji nikdo neslyšel. Ale já ji slyšel.
Stejně jak jsem slyšel tóny písně, které odněkud přinesl vítr. Slyšel jsem i křik veverek. Hádaly se o kus oříšku. Mám pocit, že jsou těsně za mnou. A najednou je ticho! Jen letmé stíny procupitají kolem mne. Čas od času rozrazí tuhle harmonii světlo – svit, který se jen tak pohybuje nahoře nad kopcem. Svit jež někam míří za šíleného zvuku motoru. Kam ale mířím já? Co jsem opravdu v životě dokázal? Smířil jsem se sám se sebou a ukončil předčasně svoji jízdu? Jízdu vlakem, jelikož jsem myslel, že konec kolejí znamená opravdový konec a co se stalo nejde vrátit. A opravdu nejde! Proč tedy na skautské lilii jsou boční listy? Proč není jen přímá cesta? Proč jsou ty boční listy otočeny směrem zpět? A proč vlastně ty listy končí? Konec listu totiž neznamená, že tady končí cesta. Ta cesta pokračuje, avšak je neviditelná. Stačí se jí opravdu chytit. Najít vstupní bránu. Ta brána tam je. Ona tě dovede zpět na cestu přímou. Nelze se obrátit, jelikož to co jsi udělal se stalo. Navždy to bude ukotveno v tvé minulosti. Avšak z toho co bylo za mnou se ponaučím a řeknu takhle ne. To byl vstup do brány, která začíná na konci bočního listu. Ano, i cesta může být neviditelná. Stačí si jen říct – proč jsem se sám se sebou smířil? Není to škoda? Stačí mi to? Neměl bych se snažit se stále zlepšovat? Nechci být jinačí? Myslím si, že bych to nezvládnul? Zvládnul.! Chci být jinačí – to je ta cesta! Zastavit se nad propastí a postavit most. Ne skočit! Otevírá se i tobě neviditelná brána... tak do ní vkroč. Pamatuj na svůj slib. Nic se nestane, když oprášíš svou čest, než kdybys ji nechal umřít.

Malý podfuk těžkého hypochondra

2009-02-12T21:13:00.008+01:00

Nazdar.. tak sem zase zpět na blogu. Tentokráte mám pro Vás příspěvek žurnalisty "Fiždi" Filipa Veselého.. čtěte..

Za patero ulicemi, dvěma křižovatkami a mnoha mračny smogu, toho městského, smradlavého, tak typického pro dnešní den, tak jako pro každý jiný v 30. letech dvacátého století. Tak tam bydlím. Teď ale sedím tady, v této místnosti, kde se cítím více doma, nežli doma. To proto, že tu trávím mnohem více času nežli doma. Jsou tu hezké, většinou usměvavé a milé sestřičky , zatímco doma na mě číhá ta ošklivá a protivná žena, co je moje žena, protože jsem si ji v jedné z těch vzácných chvilek euforie vzal. Děti, které by mě alespoň nějak spojovaly s tou “cizí“ ženskou, naštěstí nemáme. Teď ale na židli přede mnou sedí moje mladá pacientka, slečno Curtisová. Naléhavě mi oznamuje, že moje kolínská kravata je vskutku velice elegantní a překrásná. Že takové kravaty dělají pravé muže. Já ji ledabyle odbývám slovy: „Ano, je velice pohodlná, tu mi dovezla moje milá manželka z Kolína.“ Vypisuji jí recept na léky, ale ona tu pořád sedí jako kvočna na vejcích, a zřejmě míní zůstat a vytknout, jak jsem k ní děsivě chladný. Říkám“Sestro, další!“ Uraženou slečnu Curtisovou střídá stařík, odpudivého vzhledu s rázným výrazem ve tváři. Není to pro mne žádná velká neznámá, byl tu už včera. Stěžoval si na bolest v koleni. Podle toho, co mi říkal, by se měl jmenovat Robert Tarris. Stěžoval si, jak to má na tom světě těžký. Naštěstí jsem se za léta dlouhé praxe naučil, většinu podobných rozhovorů odkývat a vypustit. Za svůj život jsem podobných zažil nepočítaje… A teď je tady zase. Po včerejšku jsem doufal, že už mi dá pokoj. Jeho koleno vypadá naprosto stejně jako včera. Špinavé, smradlavé, ale zdravé. „CO?“ Slyším místo poděkování, za “zdravou“ diagnózu. „Mně že nic není?!“ Říká rozčileně. „Vždyť se sotva držím na nohou. Měl byste mě vyšetřit na bronchitidu a tuberkulózu. Včera jsem zaznamenal alespoň dva infarkty myokardu, o těch nezaznamenaných nemluvě. No a co teprve předevčírem… Prostě mi bůh nedopřeje jediný klidný odpoledne.“ Podařilo se mu takhle pokračovat ještě nějakých čtyřicet minut. Nakonec odcházel téměř prázdnou čekárnou s paklíkem recepisů úplně na všechno. Ani na moment jsem nepřestal věřit že všechny jeho nemoci jsou naprostým výplodem jeho fantazie. V čekárně se rozhodl zůstat už pouze jediný pacient. Nic vážného. Ledvinový písek. Bude stačit ho vyplavit. Rutina. Konečně mám za celý den alespoň chvilku času na moje oblíbené přemýšlení. V tomhle městě je tolik lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jsou strašně churaví a vlastně úplně nad hrobem i přes to, že je ve skutečnosti vůbec nic fyzicky nebolí, stejně jako náš milý pan Tarris, nebo kdo ví jak se vlastně jmenuje. Jdu domů, prokličkuji mezi výčitkami mé ženy až do postele a spím. Je to krásná noc, zejména proto, že mohu konečně nerušeně odpočívat. Ne jako jindy, kdy všechna zvířata z ostatních bytů vrčí, pískají nebo dupou a všichni samozvaní hudebníci pilně trápí své hudební nástroje, které pro mě jsou v nočních hodinách spíše nástroji mučícími.
Ráno opět slalom mezi manželčinými argumenty, proč bych zrovna dnes nemusel chodit do práce a sprint na tramway, která jede stejně brzy, jako vždy. Usadím se v ordinaci oblečen v bílém plášti a očekávám toho špinavého pobudu, spícího v čekárně zřejmě již od ranních hodin. Vybízím sestru, aby pustila pacienta dovnitř. Jsem zvědav, co na mě čeká dnes. Jsem mile překvapen. Koleno je umyté a nesmrdí. Ovšemže, je zdravé, stejně jako jeho majitel. Jen co ho prohlédnu, říkám mu výhružně:„Vždyť vám nic není, nejste fyzicky nemocen a víte to! Podle mě jste se prostě nechal unést, jste tak trochu, no, svým způsobem blázen. Vaše nemoc není poznat pohledem ani pohmatem. Není vidět!!!“ Zkroušeně se posadil na židli pro pacienty. Měl pohled člověka, který naprosto otevřeně přiznává svoji prohru a to, jak ho jeho sok prokoukl. Do hlavy jsem mu však neviděl. Tohle byla moje předběžná a zároveň konečná diagnóza jeho duševního stavu v moment, kdy jsem mu oznámil svůj subjektivní názor na jeho choroby. Co se v jeho mozku dělo skutečně, to nemám ani tušení, zřejmě nějaký primitivní proces, vyvolávající pocit hladu či co… Následovala velice krátká chvíle hloupého ticha, která byla useknuta zachrchláním mého pacienta, které zřejmě mělo demonstrovat, jak moc jsem se mýlil v diagnóze s tuberou. Nebo jsem to za to nejprve považoval. Po chrchlání nastoupil ten známý tuberácký kašel. V ten moment jsem si zdravím pana Tarrise tak jist nebyl. Samozřejmě, že jsem vyšetření na tuberkulózu neprováděl. Považoval jsem to za mrhání tolik vzácných ordinačních hodin. Ani na moment jsem o jakékoliv nemoci, vyjma chorob duševních, neuvažoval To byl zřejmě obrovský omyl. Vybídl jsem pana Tarrise, aby si ještě na moment svlékl košili. Poté jsem provedl nezbytná opatření, proti šíření možné nákazy. On tam seděl a měl radost z toho, jak mě převezl, jak si myslím, že je skutečně nemocný. On ale byl nemocný, skutečně mel tuberkulózu na plicích. Nařídil jsem hospitalizaci na blízké státní klinice. Z toho měl dle mého názoru naprosto suveréní potěšení. Zřejmě si v duchu říkal:“Alespoň se zase jednou vyspím v posteli, pod střechou a pěkně v suchu a teple. Ten doktor je ale skutečně hlupák, že neprokoukl mou lest s kašláním!“ Ani ho nenapadlo, že by ten hloupej doktor mohl mít pravdu, že by ho opravdu mohlo potkat něco jako nemoc, která není pouze v jeho hlavě. Místo sprintu na tramway domů jsem sprintoval na tramway ke klinice. Přišel jsem zrovna ve chvíli, kdy byl můj pacient v ráži a kdy se zřejmě zmocnil vlády nad celým pokojem. Jak to dokázal, to nemám potuchy. Ale vzhledem k tomu, že jedna pacientka mu drhla špinavé nohy ve vandlínu, druhá mu četla nějaký brak a muž ze sousední postele ho krmil vlastním dietním kuřetem s rýží, byl zřejmě velice důsledný a přesvědčivý při svém přesvědčovacím procesu o tom, že východ a západ slunce, počasí a pohyb kontinentů je pár věcí, které on ovládá.. V tom shonu jsem evidentně neměl moc šancí vést rozhovor o čemkoli. Jak jsem ale vstoupil do pokoje, Robert Tarris mě okamžitě poznal a upřel na mě pohled císaře, hledícího na podřadného otroka. Pohnul rukou, čímž naznačoval že ho obtěžuji a že mám co nejrychlej vyklopit co vlastně chci a hned zase vypadnou z „jeho“ pokoje. Moje snaha obeznámit ho s jeho zdravotním stavem byla pouze prostým tlučením prázdné slámy. A tak jsem odcházel s nalomenou autoritou lékaře a připadal jsem si jako neschopný pikolík někde u zářivého hotelu suverénnosti toho bezdomovce, který na mě ušil podfuk, do kterého se nakonec sám zamotal… Po pár týdnech ho to v nemocnici zřejmě začalo nudit a tak se opět vydal ven. Stačilo mu k tomu jen podepsat nějaký hloupý papír, jemu neznámého obsahu a podstaty a vyrazit zpět do ulic. Řekl bych že to, že přišel ke mně do ordinace byla jedna z prvních věcí, které po svém propuštění z nemocnice udělal a mělo to být něco jako poděkování za tu příjemnou dovolenou. Postěžoval si, posbíral svoje nezbytné recepisy a odešel. Po vlasech ho hladil průvan a on se, ač churav, tak usměvav a spokojen, vzdálil opět na konec té nekonečné fronty lidí, kteří potřebují opravdu pomoci. Někteří…

Topte dřevem.. jako ho nás na Malé Hané! :-D

2009-01-16T13:26:00.002+01:00

Tak se dostáváme do roku 2009 a je toho plno co nás zase čeká. Můj blog pomalu začíná rozjíždět svůj třetí rok funkčnosti a jednou za nějakou delší dobu na Vás vychrlí nějakou pitomost, kterou vymyslím a rozhodně to nebude lepší. No třeba postupem času se tu ukáže nějaká nově připravovaná kniha, kterou chystám ( teda, až mě napadne na jaké téma ji napíšu - rozhodně bude ale zase zadara) ...nebo se zde třeba ukáže nějaký ten úryvek. Můj počítač totiž došel do fáze vyhoření a vydolování.. už prostě není co vystavovat zde na blogu a tak musím čekat a poctivě všechno ukládat do PC. Pak nastane opětovný nástup. Takže opožděně přeji všechno nejlepší do nového roku a usmívejte se. Protože když se budete usmívat i ostatní lidé se na Vás nebudou koukat jako na bábovky. ( Ps. až Vám nepojede plyn, což bude cca za třicet dní, tak se přijďte ohřát k nám.. uvaříme si čaj a pokecáme. My totiž topíme dřevem.. :-D )

Šťastné, Veselé a Požehnané..

2008-12-24T17:07:00.009+01:00

Všem, kteří ještě občas mrknou na můj blog a zjistí, že sem přibývá čím dál méně článků - že blog chátrá - že není zajímavý ( toť osobní narážka :-D ), bych chtěl z celého srdce popřát krásné prožití všech svátků a pěkné vykročení do nového roku. To je snad vše co jsem chtěl tímto článkem říct.

Opravdový skauting 2.

2008-11-30T21:21:00.008+01:00

Dobře. Řeknu to takto. Viděl jsem lidi, kteří jsou neschopní. Nesplní svůj slib. Pořád se za něčím hrnou a myslí jen na sebe a dokáží pro svůj úspěch udělat cokoliv, třeba i zničit druhé. Viděl jsem jak někdo dokáže být nesnesitelný. Dokáže říkat narážky, které bolí. Nepomoct v úplné krizi a ještě tě skopnout ze schodů. Viděl jsem lidi, kteří raději seděli doma než aby něco podnikli, ty co se nedokáží obětovat pro nic. Raději vše hodí na druhé. Vymýšleli dobré věci a viděli za tím to špatné. Viděl sem ty, co dokázali udělat chybu, ale nepoučit se z ní. Viděl jsem lidi, co dokáží se chovat k drůhým mírumilovně a za zády je pomluvit. Co zůstali stát na jednom místě a dál se už nechtěli hnout. Lidi, kteří poslouchali skautské ideály ale neuvěřili, jako by to pro ně bylo něco vzdáleného. Neaktuálního. Neužitečného. Nezajímavého. Nepotřebného. Nějaké ideály - no fuj, co to je? Držme se raději při zemi. Užívejme si.

A také jsem viděl jak lidé se na sebe dokáží usmívat, jak každé ráno si řeknou vesele: "Nazdar, ahoj" a "dobré ráno." Viděl jsem jak dokáží druhým pomoct, podpořit je když jsou v koncích. Viděl jsem lidi, kteří uměli společně vycházet i když měli jiné názory, ale společně se respektovali a snažili nalézt společnou cestu. Viděl jsem jak lidi jsou nadšeni pro skauting a je to jejich celoživotní cesta - že opravdu chtějí pomáhat druhým a jít jim příkladem. Viděl jsem lidi, kteří byli úplně až po uši zažraní do jakékoliv hry a uměli z ní udělat absolutní srandu - nejlepší hru ze všech, i když to byla jen pitomost. Viděl jsem lidi, kteří si dokáží říct vše na rovinu a nic netají. Dokázali se poučit, když spadli. Viděl jsem opravdové kluky a holky, pány a dámy. Příklady - stejné jako oni chtělo být každé dítě. Viděl jsem v jejich očích opravdovou jiskru, opravdový plamen radosti. Viděl jsem i smysl pro čest, pro fair-play, zapálenost pro skautskou ideu. Lidi, kteří věděli, že ideál je vzdálený, ale musíme se k němu přibližovat. Lidi, kteří dělali dobro a rozdávali radost kolem sebe. Viděl jsem to, nebyla to iluze! Možná mi nevěříte...

...možná nevěříte, bylo to tak, ty lidi jsem potkal. Všichni to jsou skauti. Nastává otázka, jací jsou to skauti? Skauti, nebo pouze herci, kteří si pouze na skauting hrají, ale někde v nitru jsou jiní a nedokáží se posunout? Skauti herci, nebo opravdový skauti? Přibližovat se k ideálu, nejde to rychle - možná ještě pomaleji než pomale, ale snažit se o to! Ideál nejde zahodit. Nikam by jsme se nedostali. Kdo ztratil ideál, něco kam směřuje, jako by nežil.

kauza "farní kavárna" - vyjádření

2008-11-19T17:39:00.007+01:00

Všechno začalo po příjezdu z vlčácké výpravy. Sedl jsem k počítači a následně zabrouzdal na oddílové stránky, kde se v návštěvní knize skrýval příspěvek Zaši, který upozorňoval na to, že jsme měli mít farní kavárnu. Avšak o tom nikdo nevěděl.

Hned jsem zamířil na icq, abych se Zaši optal co se stalo a jaké jsou další informace. Jenže Zaša neměl moc času a za chvilku zmizel. Mezitím se na stránkách objevil Kunhútův "velmi vtipný" příspěvek a tak jsem hned reagoval otázkou, jestli to náhodou nebyl Kunhút, když tak krásně odpovídá na Zašuv příspěvek? Byla to ovšem jen otázka a ne žádné obviňování. Zaša později prohlížel písmo na zapisovacím listu kavárny a následně vydedukoval jednu možnou variantu se kterou se obrátil na mě, myslel si, že jsem viníkem já - respektive Liduška. Jelikož Liduška měla na starost napsat na farní kavárnu skautky. První varianta tedy byla, že Liduška psala skautky a následně tam napsala i skauty a já jsem jí v tom bránil - tímto tedy vzniklo roztřesené písmo. Dalším důkazem bylo, že všude kolem se vyskytovali moji smajlíci typu: =) - Po diskuzi jsem Zašovi objasnil, že já jsem tam opravdu nebyl. Potom se tedy začalo řešit, proč to tam napsala Liduška, když k tomu neměla žádný impuls? Liduška odpověděla, že je možné, že to tam napsala ona, že si to nepamatuje. Pamatuje si akorát, že tam psala skautky. Nikdy by však sama od sebe tam "skauty" nenapsala, když by jí to někdo neřekl, nebo neseděl někde vedle a neodkívl by otázku: "nechcete si vy skauti vzít farní kavárnu?" Mezitím však se na oddílových stránkách rozjela velká nepochopitelná diskuze. Bohužel problém byl v tom, že každý ono vlákno bral trochu z jiného úhlu. Někdo ( resp. Kunhút a později i ostatní ) si jen dělali srandu a vůbec nesměřovali k tomu, aby jsme došli k společnému závěru. Situaci podporovali příspěvky, které byly chápány pro každého trochu jinak - každý si je přebral po svém. Myslím, že pokud je potřeba vyřešit nějaký problém, tak trocha srandy neuškodí ( - v realitě - ) ...v psané formě se těžko chápe co je ironie a co není. Avšak ono je třeba dobrat se k výsledku! Někdy je dobré vyřešit problém a pak si teprve dělat srandu. Rozhodně by všechno bylo rychlejší a efektivnější. Tedy do té doby se pořád Liduška považovala za hlavního viníka celého fiaska s tím, že ji bráním. Sama přijala, že je viníkem, protože si nemohla vzpomenout jak to bylo - pamatovala si akorát, že tam psala skautky. Zmínila se o Tomešovi, tak jsem myslel, že Tomeš seděl někde poblíž a odkýval Lidušce její otázku, ale pak na to v zápětí zapomněl. Tomeš ale všechno popřel a říkal, že tam vůbec nebyl. ( I když Tomeš si v poslední době taky nic nepamatuje, ani to, že dostal pozvánku na přijímání do row. kmene. )

Debatování v guestbooku nad smyslem nějakých slov mi přišlo velmi trapné, pokud někdo chápe, co je tím slovem myšleno tak už není potřeba to dál rozvíjet, protože se tím odbíhá od hlavní myšlenky - vyřešení problému.

Upustil jsem tedy od myšlenky, kde dominoval Tomeš jako viník a podíval se zároveň s Liduškou na zápisovou listinu, o které předtím mluvil jen Zaša, že rozpoznal písmo Lidušky. Dva nápisy skautky jsou napsány normálně avšak nápis skauti roztřeseně - podobným písmem jako Liduška, avšak Liduška říkala že by to takto nikdy nenapsala ( Tudíž po schlédnutí toho listu už si nebyla jistá, že to tam psala. ) Smajlíky tam někdo postupem času dodal. Moje to nejsou - jelikož já ryji - takže by to bylo docela poznat. Tyto smajlíci jsou napsány docela lehce. ( schválně se mrkněte na onen papír, kde dole na listu jsem pro srovnání namaloval svého smajlíka )
Konečně se dostávám ke konci tohoto vyjádření. Stále nevíme kdo tam slovo "skauti" napsal a neznáme tedy viníka. Pochybuji však, že se to jen tak lehce dozvíme. Jelikož nikdo si na nic nemůže vzpomenou, a i kdyby si vzpomenul jeho "vzpomínky" nemůžou být ničím podloženy. Stále ale nechápu, proč někteří se snažili obhajovat něco o čem neměli ponětí, neboť stavěli jen na tom co věděli z diskuze, k tomu ještě napomáhá nepřehlednost diskuze - kde jde jen těžko určit kdo na jaký článek reaguje. Což bylo další přítěží.

Takže je pár možností jak to mohlo být: 1) Napsala nás tam Liduška sama od sebe a pak nám to zapomněla říct ( což si myslím že je blbost - nevím proč by nás tam psala jen tak a za druhé nevím proč by nás zrovna napsala roztřeseným písmem?, když už by nás tam psala..)
2 ) Napsala nás tam Liduška na popud někoho ( Tomeše resp. kohokoliv ) - jen tak se ale nezjistí, kdo by to byl, jelikož Liduška si nikoho nepamatuje a ten kdo to byl si to pravděpodobně taky nepamatuje, pokud řekl ledabyle "jo." Nebo si to pamatuje, ale nechce se přiznat.
3) Napsal to tam úplně někdo jinej - což by odpovídalo písmu i smajlíkům, které nejsou, Liduščiné tvorby. ( Podle Lidušky - Liduška by to takto v životě nenapsala )

To proč se Liduška k tomu přiznala netuším, možná protože nevěděla. O to víc se komplikuje tento případ. :-/

Jiřího diskopříběh..

2008-11-16T12:42:00.004+01:00

Určitě si někteří vzpomenete na natáčení jednoho filmu. Bylo při tom hodně srandy. Hlavně když se vymýšlelo propracování některých scén. Například havarování raketoplánu, nebo jak museli stát tři lidi na žebříku. Avšak už jen málo lidí ví, že na pozadí tohoto filmečku vznikl druhý film s názvem "Jiřího diskopříběh" - pokud budete pozorně poslouchat text oné písničky zároveň s obrazem, tak pochopíte.. :-D

Propagační materiál 6. oddílu

2008-11-16T10:52:00.009+01:00

Po chvilkovém oddechu jsem zase začal loudit v počítači. Všechny moje dlouhodobé zásoby už jsem na blog vystavil. A proto články na blog teď přibývají o mnoho pomaleji.
Copak jsem to ale nenašel.? Dříve jsem si jen tak hrál s fotkama a snažil se je skládat do různých prezentací. Tyto soubory zabíraly strašně místa a proto je nešlo nikam vystavit nebo je někde použít ( na to jsem neměl sílu... ) Přichází však doba, kdy jsem ten způsob našel. Nyní přichází chvíle pro tyto "slavné" :-D prezentace, které jsem ukazoval jen návštěvníkům mého pokoje. Jako první z nich jsem přetvořil propagační materiál 6. oddílu - zvaný náborový. :-D

mimochodem tento klip má asi 20 MB, na menší už to nešlo.. :-D

Kousíčky ze Severního pólu..

2008-11-03T13:20:00.010+01:00

Tak rowerská ( roverská ) Pálava, kolem které se rozběhla velká diskuze o tom, jestli je známé slovo "roverky" na stránkách oddílu už je daleko za náma, a nám zbývá jen malinká rekapitulace... v podobě fotek, které by se měly objevit i na střediskové nástěnce. Ale protože někteří lidé jsou líní jak vši domácí - dávám fotografickou dokumentaci i semhlec! Výpravu v dobovém oblečení opravdu nešlo přehlédnout..

( Jeden z mnoha těch, kteří se vydali na Sev. pól - Peťan )

( Když nás přepadne trudomyslnost, tak ji hážeme za hlavu na náměstí v Mikulově )

( Slavnostní překročení 70. nebo 71. rovnoběžky =) všiměte si Matesa, jak profesionálně drží rychlé špunty! )

( Opravdu špatné počasí nepřidávalo našemu driftování na efektivitě! )

( Do zimních podmínek někteří vzali i své lyže na kterých předvedli super kousky! )

( Modrá voda nesmí chybět! )

( Na Severním pólu.. )

Nějakéto problémy..

2008-10-15T10:29:00.002+02:00

No fuj, když jsem začal brouzdat svým blogem... zjistil jsem, že nějaké písma neodpovídají prostě zadanému stylu a možná to je tím, že jsem to předtím kopíroval rovnou z wordu do blogu.

A teď nevím jak to napravit abych nic nepokazil a styl zůstal stejný. Nebo to snad zobrazuje jen mě? Asik ne.. Budu se to pokoušet nějak opravit aby blog byl v archiváliích stále přečtitelný. Achich.. držte mě palaca.

Lišky jsou prostě nejlepší.!

2008-10-14T18:28:00.005+02:00

Tak bacha, ti kteří si pustí toto videjko uvidí co ještě neviděli. Pokřik Krvavých Lišek. Snad nejlepší záběr z celého videa URSU. Dokumentace celé MoravskoSlezské družiny v její plné kráse.

Schválně si všimněte jak na tom videu Tom nemá šátek. =D V ten den totiž byl úplně mimo a nepodařilo se mu tak rychle převlíct do kroje. A to jsem byl tenkrát rádce dne pro naši družinu. No hanba, mít pod sebou takové členy.. =)

Nedotčená Galerie se vrací.!

2008-10-14T18:07:00.003+02:00

Pár obrázků znovu vychrlila Nedotčená Galerie (NG). Už jsem se hodně dlouho chystal na nějaké to další předělávání. A teď jsem dostal k dispozici novou sadu fotek, tak proč ji nevyužít že? Tentokrát NG zdokumentovala nečekaný průběh Farního Tábora.

Na jedny z nejnovějších fotek můžete kouknout, když kliknete v pravém orientačním panelu na položku Nedotčená Galerie anebo druhým způsobem a to klikem na pofidérní obrázek, který zobrazuje Toma jako důstojníka české armády. =) Přeji pěkné pokoukáníčko..

Co se člověk nedozví...

2008-10-14T13:41:00.007+02:00

Co se člověk nedozví při normálním rozhovoru, který trochu zaběhne do oblasti skautingu. S tím se Vám prostě musím pochlubit. Nikdo není dokonalí.

Zeptal jsem se takhle na otázku "Jaké podle tebe bylo Svojsíkovo povolání?" a dostalo se mi odpovědi: "dotahnout dobro a zbavit se komunistů?" =) Následovala otázka: "Jak se jmenovala nejdůležitější kniha, kterou Svojsík napsal na Vorlovech?" ...a protože to byl rozhovor po icq, tak dotyčný začal brouzdat po internetu. Napsal mi, že to je kniha "Český skaut," ale tuhle knihu jsem já slyšet nechtěl, i když ji Svojsík napsal také, avšak nebyla tak důležitá jako... a rozhovor pokračoval. Je to jedna z nejdůležitějších knih českého skautsví. Někteří kluci na ni na táboře slibovali.. napověděl jsem. ...a odpověď? "Bible?"

..zajímalo by mě co se ještě všechno nedozvím. Lidský mozek prostě nemůže vědět všechno. Důležité je, aby ten mozek věděl kam má sáhnout když neví. Ale to, že Svojsík napsal BIBLI to jsem fakt nevěděl. =)

Jak se zasukovala převodovka.!?

2008-10-09T18:58:00.005+02:00

...ano moje vzpomínky a nově připravovaná kniha s názvem "Starej Níjo vypravuj.." Její vydání je zatím v nedohlednu a proto malinká ochutnávečka zde..

Rowerská expedice 2005 Jeseníky. Přicházeli jsme do Karlovy Studánky a už se stmívalo. Za sebou dlouhou cestu a do místa, kde jsme měli spát ještě dvacet kilometrů. To se opravdu nedalo zmáknout. Jenže ihned byla na světě suprová myšlenka o tom, že Jiří, který v tu dobu byl přímo na faře, kde jsme měli přenocovat, přijede se svým fiátkem pro Toma, který dojede pro nás se škodou 1203. Jiří opravdu za hodinu a půl dojel a naložil Toma do fiátka, který už i tak málem štrejchal o zem. Sedli jsme si na zastávku a čekali. Tom se dlouho nevracel. Světlo v našich očích však rozzářil zvláštní zvuk za další hodinu a půl. Tom se přiřítil z dvanátsettrojkou a říkal, že ve Vrbně jsou fízlové a budem tam muset udělat menší trik. Páč nás v autě jelo asi devět a Tom nechtěl riskovat pokutu. Riskovat starej trik, kdy pasažéři v zadní části stoje musí dělat brambory by bylo asi trapný a tak...

Dojeli jsme do Vrbna a těsně před policajtama jsme vystoupili a čekali na Toma, že se pro nás obrátí. Byl jsem tam já, Jirkas a ještě někdo.. a Tom byl za chvilku tady. Chtěl zařadit zpátečku, ale nějak mu to nešlo. Pokoušel se to zařadit silou a ještě větší silou... až to prostě zasukoval. „Co budem dělat?“ Zeptal jsem se. Ale Tom pohotově odpověděl: „Musíme to opravit!“ A hned se hrnul ke dveřím baráku v němž se ještě svítilo.

Zazvonil a z domu vylezl chlápek, který nevěděl co se děje. Tom ho poprosil o šroubovák a klíč. Opravování chvilku trvalo. Jak tak odmontovával poklop převodovky. Dvanátsettrojka se rozjela. Jirkas najednou skáče přes sedačku. Dupá na brzdu a končíme tak tak před křáčím. Konečně se Tomovi podařilo dát vše do cajku. Ti, kteří byli už za policajtama volali co se děje... řekli jsme jim, že už budem u nich. Nasedli jsme a projeli tiše kolem policajtů, kteří byli stále na tom samém místě. O kousek dál čekali ostatní.. a tak jsem se dostali ve zdraví na fáru při veselých historkách, které kolovaly ve škodovce...

Hodnoty cílů

2008-10-07T20:26:00.008+02:00

A tak se vracím s novým příspěvkem. S novou úvahou psanou chlapci, který nikdy nevěřil na cíle. Doufám, že Vás potěší a nastíní něco o čem jste ještě nevěděli nebo jen pochybovali. Každý z nás má cíle. Jen je potřeba si je opravdu někdy říct. Nezůstávejte na stejném místě.! Nebuďte jako tento chlapec...

Opravdu si myslíš milý hochu, že to říkám jen tak.. že to není potřeba? Doopravdy nemusíme mít nějaký cíl za kterým slepě jdeme? Myslíš si, že stačí vyrazit jen tak do tmy a nemít nic? Uvažoval jsi někdy nad tím, že pokud nemáš v životě nic naplánované, tak nikam nedojdeš?

Třeba zítra. Právě tam mám v plánu jít zas do školy. A proč? No přeci proto abych v budoucnu se mohl o sebe nějak postarat. A to už je cíl. A jak se k němu dostanu? Přes malé konkrétní cíle. „Zítra napíšu písemku za jedna!“ Však z toho mi plynou jasné věci co musím udělat. Musím se přeci dnes večer kouknout na učivo. Doposavad jsem taky myslel, že cíle jsou na nic. Ale pokud si je vytyčíš i ty a začneš je používat, život půjde snadněji. Budeš moc kontrolovat svoje výsledky a říkat si, co jsi udělal dobře a co špatně.

Neznám nic horšího než jít někam bez cíle. To se potom nemůžeš pootočit a říct si: „Tohle bylo opravdu to co jsem chtěl a splnilo to svůj účel.“ Proč tedy běžíme někam bez cíle? Snad jenom proto aby jsme zaplácali čas, který chceme někomu nebo něčemu věnovat, bez toho, že ho někam posuneme. Prostě jen tak bude ten člověk stagnovat. Až vyroste, tak v sobě nebude mít nic.

K čemu je teda skauting? Ten by přeci stále měl člověka někam posunovat. Proč tedy stagnovat? Zůstávat stále na jednom místě tě zničí. Pokud se nemůžeš dostat k tomu cíli, který sis vytyčil. Uvažuj. Nejde se k němu dostat nějak jinak? A to ne, že bych myslel, že se k němu máš dostat nějak neférově. Protože to není skautské. Dostat se k němu trochu jinak. A pokud to nejde. Neplakat nad tím, že to nejde, ale rychle se zorientovat a nasadit jiné cíle. Opravdu, i já jsem měl plno cílů. Postupem času jsem zjistil, že některé nejdou splnit. Ostatní cíle šly splnit jen velmi těžce, ale nakonec se to podařilo. Jde o to, nezůstat stát a stále se zdokonalovat. Nechápu jak někdo může jít jen tak bez toho, že se může o něco opřít. To je jak jít do války a čekat na to, že náhoda ti pomůže vyhrát. Lepší je však být na válku připraven. Mít projitý terén bitvy. Aby tě nikdo nemohl zaskočit. Pak máš určitě zajištěn větší úspěch než kdyby jsi šel do války jen tak bez znalosti nepřítele a jeho území. Chceš být i ty nepřipraven? Nebo se chceš posouvat? Chceš posouvat i ty ostatní? Mysli na cíle, kam je chceš dovést na jejich cestě. Jsi přeci jejich pomocník. Jejich starší bratr...

Blog uzavřen!

2008-09-11T15:54:00.002+02:00

Bacha, správce blogu oznamuje, že ubral čas z dočasného času na psaní blogu do jiných svých aktivit. Omluvte prosím jeho jednání, ale je zcela pochopitelné. Z různých důvodů nemůže nyní přidávat ani písmenko do tohoto blogu. Děkujeme, že jste toto upozornění vzali na vědomost. =) až bude zase čas tak přidám nějakou povídku co jsem už napsal dříve. =)

Odkaz opraven!

2008-09-09T16:04:00.002+02:00

Tak se mi dostalo hlášky, že odkaz na knihu Restart je nefunkční. Závada byla zapříčiněna tím, že při rychlém promazávání pro uschování větších dat na onom serveru jsem náhodně vymazal i uloženou knihu. Vše jsem opravil a v těchto chvilkách už je odkaz plně funkční. =) Znovu dodávám odkaz na článek, kde je popisováno co s publikacemi můžete a nemůže dělat. =)

Cesta Ursu - recenze

2008-08-27T09:05:00.006+02:00

Nová podoba stezky pro Ursusáky byla natištěna velmi rychle a tudíž na ní bylo použito plno nových technik výhodných hlavně k zlepšení a zrychlení výroby...

Když si ale opravdu vezmete stezku do rukou... Uvidíte překrásný obrázek. ten Vás na první pohled opravdu oslní.. a řeknete: "Jo super.." Až po pozdějším prolistování si řeknete, škoda ale, že stezka není celá v barvě - byla by více optimistická. =) Taky proč by se na Nás plýtvalo barevnou barvou? Já třeba jsem byl s černobílou formou spokojen. Bacha, postupujem na druhou stránku.. kde můžete vidět svůj obrázek postavy, kterou jste procházeli stezkou. Ale to nechme být. Páč se k tomu dostanu ještě později. Koukněte se na třetí stranu čtěte... "Vydávám se na Cestu Ursu" - jak kvalitně je předělané písmo z jakékoliv oficiální stezky. A dole na straně to samé. Podle mě to spíše přidává na efektu. =) Následně bych chtěl poukázat na ničení oficiálních nových stezek z důvodu tištění cesty Ursu. Jelikož po kouknutí na stranu s nálepkama zjistíte, že čísla stránek absolutně neodpovídají reálu. Další nevychytaností je typická a elegantní vůně z nových stezek, kterou prostě cesta Ursu neměla. =) Luxusní je mapa - na kterou se lepily nálepky. Za prvé je vytržená úplně z jiného dílu stezky. Za druhé se možná někteří divili kam nalepit nálepku z poznávání přírody. Jelikož tam byla dvakrát možnost vnímání přírody. Další vtipnost je, že tady si autoři dali záležet s číslama stránek - až na to, že vedle patnáctky je vidět takovej malinkej flíček... =) čím to? Že by nějakej editor? Bezpochyby nejlepší gól byla suprplonkovní nálepka krystalu, která prostě nemá svoje místo.. kam si ji mám nalepit? Co třeba lidi co se neumí rozhodovat? =) Dobrá je taky str. č. 25, kde se použil asi trochu jinej font při psaní čísel. Strana 26 vypadá docela zvláštně. Alespoň mi připadá, jako by měla být správně na pravé straně.. ale ona je nalevo. To dokazuje číslo, které je tak pěkně umístěno jinde. Nad poslední stranou jsem se fakt zastavil. Nejprve jsem myslel, že je tam změněn jen text a tak jsem to přehlížel, avšak.. poslední řádky jsou pěkné. Cituji: "Junák - svaz skautů a skautek ČR, Vůdcovský lesní kurz URSUS 2008, ( s využitím skautské stezky - TDC 2008 )...!! Pěkné, tak listujte a prohlížejte.. jeden z nejlepších výtvorů. =) Fakt. Tohle je článek psaný jen ze srandy.. ( PS: Doufám, že mě Piko nesprdne za to, že používám jeho fotky.. =) )

URSTOMP - aneb když látneš do čehokoliv

2008-08-26T22:09:00.008+02:00

...když látneš do čehokoliv a čímkoliv. Vyloudí se zvuk. A ty se jen musíš zaposlouchat do rytmu, který ti určuje ten nejsilnější a nejmohutnější randál v okolí. Tak se zrodil URSTOMP. Nejmohutnější skupina všech dob právě připravuje svoji desku.

Ale to bych byl moc hrr.. kdybych Vám to nepověděl hnedle od začátku. Bylo nebylo jednoho krásného dne se instruktoři rozhodli, že nechcou nic dělat a tak, že se máme zabavit samotní. No, ale to by nebyli instruktoři, kdyby to svoje flákání nechtěli skrýt. A tak vymysleli Open Space. Každej přinese něco svého a všichni se zabaví - jak lehoučké. Až na tojaká zábava to byla. Na tabuli se objevil záhadný nápis: "rozezvučte věci kolem sebe" a velká hlavička - jsme za mostem! Za mostem se děli divné věci.. Tlučení železem do popelnic, tlučení dřevem do popelnic, tlučení dřevem do kýble, tlučení železem o sebe, tlučení železem o zábradlí mostu, tlučení dřevem do sudů.. prostě všechno! Byla to prostě megaakce. Zaručeně testujte! Členové Urstompu i v Boskovicích. Jejich představení Vás nemine! Součástí Tomovy ohnivé šou... někdy..

Ursus a jeho záludnosti..

2008-08-25T20:54:00.006+02:00

Tak už jsem se zase probral po chvilkovém dospávání deficitu nabraného dlouhým ponocováním. Trochu srandy na Vůdcovském Lesním Kurzu muselo být. A tak po splnění všech zápočtů jsme mohli v klidu rozjet naše skvělé vtipné pasáže záludností. A teď Vám popíšu některé z nich, aby jste mohli oživit paměť a znovu se zasmát.

"Kde je zas Acon, kde je? No na záchodě.. jako vždycky. Už je skoro nástup a on nikde." Tahle věta se ozývala docela často z úst družinového rádce. Avšak Acon vždycky dorazil. Sice na poslední chvilku, ale dorazil. Až jednou.. bylo zrovna před snídaní a chudák Acon zašel na záchod, ale už nevyšel. Jelikož se mu zasekl klíč. =) A tak mu zbylo jen malé okénko s mřížkou na komunikaci s venkem a pro to, aby jsme mu mohli podat čaj a topinku s vajíčkem. To musela být krásná snídaně na záchodě. Ale venku na zavřených dveřích se objevil nápis: "Aconova nora" - což byla první etapa záchranné mise. A pak se začalo řešit co se s Aconem bude dělat. Jestli vyrazit dveře. Urvat kliku. Nebo se probourat přes stěnu od jídelny. Nakonec po těžké diskuzi se usneslo, že se vykuchá mřížka v malém okně a Acon proleze. A nakonec jsme ho asi tak po 30-ti minutách vytáhli. Musel to být pro Acona pěkný zážitek. Pěkný rozjezd do nového dne. A tak - dávejte pozor na "Zavřené dveře" na dveře s klíčem.. protože pes leze dírou - liška oknem.!

URSUS, program sem - program tam

2008-08-25T08:25:00.002+02:00

Vstáváš, oči se mlhavě dívají do prostorů stanu a venku zní hudba. Nechce se ti, avšak ven musíš. Ochladí tě studený vzduch. Otevíráš dveře, samozřejmě na jinou stranu než sis zvykl u oddílových podsaďáků. =) ...ale to je fuk.

Nastává náročný den. Po rozcvičce máš chvilku na osobní hygienu a pak rychle na snídani. Používám speciální trik s tím, že si obléknu už na snídani kroj, přes který si házím mikinu, abych potom, když ostatní se budou připravovat na nástup, já mohl klidně ležet a lebedit. ( ...tak a teď nevím, jestli jsem tam ty čárky dal dobře. ) Nastal čas nástupu a hned po slavnostním vztyčení vlajky křičíme svůj družinový pokřik. Tohle, že je Vůdcovský Lesní Kurz? Ano je.. avšak v lepším kabátě. Vrátit se do dětských let. Plnit znovu nováčkovku. Zmáknout se přemístit z jedné budovy do druhé za pět minut. Vlít do sebe spoustu znalostí a hlavně obohatit něčím ty ostatní. A tak se line krajinou vytí lišek... potom se všechny rozprchnou a valí na program, kde hladovějí a hladovějí. Až jim začne kručet v břuše. Potom si slavní kuchaři vzpomenou, že nastal čas oběda.. a tak připravují zdravé jídlo. A liška potom odpočívá s plným břuchem. Snaží se uspořádat myšlenky a připravit se na zkoušky. Potom další program. Svačina. Prostě nabyto až k večeři. Po večeři další program a zakončení. Snad by se ani nemuselo jít spát, kdyby kafé nepřestávalo účinkovat..

Zůza a její kamarád!

2008-08-14T18:02:00.000+02:00

Zůza a Honzik v Lukášovi

Když byla Poly ještě malá..

2008-08-14T17:42:00.001+02:00

Poly

Zůza už není blond? o to hůř...

2008-08-14T17:41:00.000+02:00

Zuzka v Katce

Taková otrhaná hostie!?

2008-08-14T17:38:00.000+02:00

Blažej v Ondrovi

...kdopak že nám to na FT vařil?

2008-08-14T17:35:00.000+02:00

Jana v Kýtě =)

Odjezd do hlubin

2008-08-13T12:32:00.011+02:00

Námořníci stále žijí. Bacha na mě.! Od těch dob co oddíl získal plavidlo a poprvé je spustil opravené na širé vlny rybníků jsem se stal námořníkem jak má být.! Nové jméno Mořský vlk. Samo, že ten baret je jen půjčený.
Ale což, tohle je poslední fotka kdy mě vidíte ještě plného smíchu a tak. Za dva týdny to bude jinak. Šedivé vlasy a spoustu vrásek. Tak na mě prosím myslete. Ať všechno dopadne jak nejlíp může. Jelikož loď na které se vezu se začíná potápět! Loď se nyní stává ponorkou. Snad jednou vyplaven na povrch. A kdo tento článek nepochopil - může se kochat tím jak vypadám, jelikož už jsem sem nedal dlouho žádnou svoji fotku.

Trochu hvězd neuškodí

2008-08-03T10:56:00.010+02:00

Tak koukněte jednou na noční oblohu! Tolik krásného je tam vidět. A nejen to - i padající hvězdy, právě teď - v srpnu - jich je tam mnoho. No tak tam kuknite.

Vždycky jsem se rád díval na hvězdy. Avšak nikdy sem v nich nemohl rozeznat onu záhadnou spojitost, kterou určují čáry na papíře - neboli na otočné mapce v mé hlavě. Vždy sem měl naštudovaných pár souhvězdí, které chci na obloze nalézt, avšak nenašel sem. Nebo jsem našel, ale po čase zjistil, že to vlastně to souhvězdí, které jsem si představoval, že bylo pravé - pravé nebylo - avšak byla to pouze fikce, kterou stvořila moje mysl složením úplně jiných hvězd do postavy toho souhvězdí co jsem chtěl vidět. Viděl jsem tedy souhvězdí Lva složené z hvězd Pastýře a Severní koruny. No prostě všechno možné. Správně se orientovat na noční obloze je docela složité. Ale pokud mám sebou otočnou mapku - je to hned o něco lepší. Taková mapka, kterou lze úplně zadarmo stáhnout z internetu se vždycky hodí. Její výhoda je v rychlém složení a základní orientaci na nebi. Víc už nepotřebuju. Jen se kouknout nahoru a kochat se. Chcete se kochat také? Potom doporučuju stránky kde tento výrobek lze sehnat. http://nio.astronomy.cz/ Hvězdy jsou jedny z nejkrásnějších věcí. Při koukání na ně napadá člověka tolik otázek. Ale ty nebudu povídat zde.. ty jsou spíše pro osobní hovor. Ach ta filozofie..

Deletovač

2008-08-02T14:39:00.013+02:00

A je tu nový obrázek. Po dlouhém čase jsem se zase přinutil namalovat jeden z mnoha mých kresbiček s postavou jež něco vyjadřuje. Na další série obrázků si budete muset počkat až do nového školního roku, když se ve škole budu nudit, budu produkovat neskutečné množství obrázků. S politováním musím ale říct, že většina překrásných obrázků skončila mou neopatrností v rukách učitelů a učitelek, kteří je teďka nosí ve svých učitelských zápisníčcích a svých diářích. Nu co se dá dělat. Musím toho produkovat víc, abych zaplnil poptávku.. =)

"Deletujte své smutné vzpomínky" ...nová kresbička "deletovač" je přímo tady. Na signálovskou galerii tuto kresbu nedávám, jelikož bych pro ni musel zařídit další album a to - kresbičky III, a to se mi s jedním výrobkem nechce. Toto velice jednoduché převedení čmáranic do grafické podoby ještě zvýrazňuje, že v počítači se dá s obrázkem dělat v podstatě všechno. A sem za to rád, jelikož až po finálním dokončení obrázků v PC se mi začínají líbit. =) Tak tedy hurá do kresby..

Porod srnce ( takzvané Džigulovo čtení )

2008-08-01T20:10:00.006+02:00

Předmluva: Na oné archeologické výpravě se stala předivná věc, kterou popisují již dávné listy. Takzvaně "listy srnčí matky" - tyto listy jsem objevil ve staré spisovně a popisují přesně onen děj. Tak nyní Vám dávám číst, aby jste uvěřili tomuto divnému dění. Nechápu jak člověk může porodit srnu. Ale stalo se..

( 1 ) Zastavení v obilí

(1) Zatím co ostatní se snažili dostat do věže, která jim poskytne rozhled po krajině. (2) Snad aby zahlédli to co chtěli objevit. (3) Snad aby objevili to co jim leželo u nohou. (4) Ona zatím dřepla a čekala co přijde. (5) Pak se začali dít neuvěřitelné věci.

( 2 ) Pohled z vrchu

(1) Rozhlíželi se a neviděli nic. (2) Ani to co chtěli objevit. (3) Jelikož to co chtěli objevit bylo blíže než se zdálo, avšak skryté za spoustou stromoví. (4) Pak ale shlédli dolů a uviděli ji! (5) Dřepěla, nebo snad byla skryta až po hlavu v obilí. (6) Obilí jež přináší užitek, obilí jež je zdrojem potravy. (7) Obilí z něhož se dělá chléb. (8) Avšak z obilí vykouklo i něco jiného!

( 3 ) Úprk od matky

(1) Rozhlédl se a zjistil, že se na něho dívají pozorovatelé. (2) Jeho úkryt mu nebyl dost dobrý. (3) Byl vystaven na odiv světu. (4) Proto pravím: "Nevystavujte se na odiv světu" (5) Přijdou pozorovatelé a probodnou Vás oštěpy svých slov. (6) I on to věděl - (6,5) byl to srnec. (7) Vzal nohy na ramena a ztratil se v obilných polích. (8) Utekl od své matky. (9) Jelikož svoboda znamená možnost rozhodovat se.

( 4 ) Matčin výrok

(1) Syn zdědil všechny vlastnosti po svém otci. (2) Jmenuje se Džigul..

Archeologická vépravička

2008-08-01T15:43:00.008+02:00

Už od mala jsem měl sen, že se jednou stanu archeologem a potom budu jezdit po vykopávkách a budu objevovat staré kosti a všechno co kdys bylo.. avšak pak jsem zjistil, že kdo chce jít na archeologii tak musí být fakt moc dobrej a za druhé musí projít řízením o které je fakt velkej zájem a nakonec vyberou jen dva uchazeče.. a od těch dob už sem archeologem být nechtěl a dal sem se na pedagogiku. No ale což - nějaké ty dětské sny se plnit mají.

Po dlouhém brouzdání internetem narážím na stránku na které se objevují tyto slova:

V době mladších třetihor, v miocénu, vniklo na území dnešní Malé Hané moře. Táhlo se úzkým „chobotem“ od Vídně až k České Třebové. Toto moře zde usadilo vrstvy slínu, někde velmi mocné, s četnými krásně zachovalými zkamenělinami mořských živočichů, hlavně dírkovců, korálů a měkkýšů. V nadloží slínu byly na některých místech mezi Světlou a Cetkovicemi (ale i na jiných místech v okolí) usazeny pevné bělošedé litavské vápence, obsahující hojně zrna mořské řasy rodu Nullipora. Podle těchto řas jsou nazývané nulliporové. Vápence jsou hrubé a často přeplněné málo zřetelnými zkamenělinami živočichů bývalého moře. Tato struktura s různými dírkami a skulinkami mu u místních obyvatel vysloužila pojmenování myšiňák.
Vzhledem k tvrdosti nulliporového vápence byla tato hornina těžena a v okolí hojně využívána jako stavební materiál. Přibližně 700 m severovýchodně od Světlé jsou v terénu patrné jámy bývalých povrchových lomů se zbytky vápencových ložisek.

Tyto lomy jsem taky objevil naznačeny na turistické mapě. Zajímavé, že sem si jich před tím nikdy nevšiml. A tak nezbývalo nic než se tam vydat na průzkumnou výpravu. Neměl sem veliké naděje na převeliké nálezy a taky po doražení na místo nás nečekalo nic jiného než jenom zatravněná plocha. Prolezl jsem tedy všechny křáky a narazil jsem na jeden veliký šutr. Pro lepší orintaci přidávám jeho fotku na niž bych chtěl upozornit na jeden zvláštní jev - a to - že tu byla jasně zřetelná díra která byla prokutaná dovnitř kamene a měla druhý vývod. Prostě takovej malej tunel. Což v normálních kamenech nenajdete. Takže bylo jasný, že je to vápenec. O kus dál jsme pak našli kousky kamene a po jeho rozbití se odkryla malinká mušlička. Krásný to nález malé výpravy, která v prvopočátku měla za cíl se tam jít jen kouknout. =)

...the Download

2008-07-29T16:41:00.004+02:00

Na pravém orientačním sloupci blogu se objevila nová rubrika. Pracovně jsem ji nazval - stahovačník - avšak s jednou malinkou výjimkou. Když kliknete na ony odkazy v dané rubrice, nezačnou se stahovat, jak by možná někdo myslel nebo předpovídal - avšak se otevřou. Samozřejmě je možné potom soubory stáhnout do počítače a uchovat na dlouhá tisíciletí. Soubory, na které je dán odkaz v rubrice jsou vyrobeny mou rukou.. a protože vím, že nejste moc bohatí.. tak dávám těmto souborům svobodu. Pokud chcete šířit moje soubory, protože se Vám zdají dobré - učiňte tak. Pokud chcete vystavit soubor na svém blogu. Učiňte tak.. ale nikdy nechtějte za to žádné peníze. To jsou moje podmínky.. díky. =)

Virtuální kočičí útulek

2008-07-29T14:29:00.017+02:00

A je to tu.! Kočky bílé i černé.. s malinkýma ouškama či s většíma nebo s ušima jako plachty. Jedinečná příležitost jít se na ně kouknout.. a pokud nemůžete na ono místo, stačí se podívat do našeho internetového portálu.. kde jsou ony kočky k pokochání. Samozřejmě žádná z koček není na prodej - páč sem je vyfotil na kozím vrchu. Ale fotky si můžete odkoupit za velmi symbolickou cenu. Jejich jedinečnost je veliká.. a tu je ona nabídka:

Kotě, které jsem výstižně nazval - "KLON" - jelikož jeho tělo je celé černé a nedá se rozeznat od jeho bratra "KLONA 2" - bílé skvrny co jsou vidět na obraze neznamenají nic - je to světlo odražené od lesklé srsti, jelikož "KLONÍK" má strašně rád koupel s heřmánkovým šampónem, který udržuje chlupy stále čisté a lesklé tak, že i v největším horku se tělo nepotí a on se tak nemusí olizovat jak všichni ostatní. "KLONÍK" strašně rád prozkoumává nové prostory a obdivuhodně dokáže šmejdit po všem možném jídle. Taky umí bezvadně všechno zahrabat. Je to kotě, které je připraveno pro těžké práce v uhelných štolách. Jeho silné nohy utáhnou snad i malý vozíček s uhelným pokladem. Prostě pracant jak má být.!

Kotě jež nese název: "GOLIÁŠ ŽLUTÝ"
Je velice výkoné a odolné. Vše zvládne, vše zmákne.. leží si jen tak na vlečce. Pak se rozhodne sejít dolů, ale zapomene cestu. Nejrychlejší cesta je tedy skočit. Přímo po hlavě. Dopad! a jede se dál.. Nevadí nic. Brnění chlupů je velice pružné. Daleko lepší než kroužkované košile a daleko lehčí. Jeho vybavení je pojmenováno po slavném kováři "DRÁP XCED" jeho útočná síla: 6, životů 9, obrana +2, ohebnost: obratlová. Další vylepšení: noční vidění, sluch jak ostříž, anténa na přijímání rádia, čenich, dvě sluchadla které dokážou poskytnout skromný úkryt pro různý menší hmyz. Všechno zajištěno.. jednotlivé díly lze rozebrat na menší kousíčky a poté zase složit.!

"JEDNOOKÝ BILL" a za ním je vidět "KLONA 2" ...ale budeme se věnovat "BILLOVI" - ten přišel o jedno oko při strkání hlavy do krabice s IZOLANTY. Ani nevěděl, jak náročné je se tam dostat o to náročnější bylo vylést ven. Je to opravdu náročný a adrenalinový sport. Od té doby má "Jžay.BILL" - jak je mu taky někdy říkáno - zálusk na všechny adrenalinové sporty. Jeho oblíbeností jsou výškové lanové překážky v podání přelezení elektrického ohradníku. Další jeho zálibou je jízda na horském kočkokole. Zajímá se také částečně o horskou a mořskou kočkoturistiku - z krabice na IZOLANTY si chce do budoucna vytvořit vlastní mořský koráb a vyplout do dálek..

"ŠEDÝ ANDĚL" je velice klidný a čistotný. Přítulný a velice rychlej - stejně jako nebeský pošťák je taky plachý. Hodí se jako poštovní doručovatel pro ty, kteří moc nemají v lásce poštovní holuby - ( ti jsou stejně neschopní a nikam nedoletí ) - tento kocour však má v hlavě zabudovánu GPS navigaci s připojení na satelit jež ho ihned pomocí impulsů do mozku vyšle kam potřebujete. Jeho rychlé nohy dovedou proběhnou jakýmkoliv terénem: bláto, souš, les, krtčí díra.. Rychlost není jedinou výhodou. Další výhodou je možnost zvolení si funkce "STŘIHAČ" a "ŠEDÝ ANDĚL" nebude respektovat žádné cesty. Prostě polem nepolem.. Je to velmi výhodná funkce - hlavně pro doručování poštovních balíků.

Zásek

2008-07-27T17:07:00.002+02:00

Tak a můžeme začít počítat kolik táborů jsme prožili a po složitém počítání se dostaneme k nějakému velkému číslu.. a tak to raděj počítat nebudu.

To jsem si vzpomněl na jednu historku z loňského farního tábora a tak se s Váma o ni podělím:
"Vegetovali jsme jen tak v týpku a přemýšleli, jak krásně jsme si to tam upravili.. tenkrát ještě frčela Ewa Farná.. tak jsme to tam měli vylepený - no takovej plakát na lajningu dělá divy. A najednou přichází Kamil a říká: "Hoši, to je fakt hrubota.. ten blázen.. ten hňup.. normálně mám ve stanu rožlou svíčku a přicházím ze sprchy a on stojí před mojím stanem a říká: sfoukni si tu svíčku.! Copak si na táboře poprvé..!" Já bych ho.. a pak říkal, že byl na 9 táborech.!

Tak jsme začali počítat na kolika táborech jsme byli mi.. a došli jsme k zajímavým závěrům. =)

A tak jsme si tam leželi dál a vegetovali...

Ano je to tu.. žhavá novinka.!

2008-07-25T17:46:00.005+02:00

Žhavá novinka na trhu skautské literatury. Kniha Filtre. Samotná výroba této knihy stojí pět let skautské práce a hodně zábavných družinovek s vlčaty a skauty..

Snad i Vám - budoucím rádcům nebo užRádcům přinese nějaké zajímavé nápady podle kterých by jste mohli vést družinovky. Vymejšlejte družinovky.. ANO.! Protože to je zábava.. pravá zábava toho, že až se to povede - odvedli jste dobrou práci. Ale když už nebude čas můžete sáhnout po téhle malé publikaci, která Vás vnese do světa skautských družinovek.! Skautujte! To jest nové heslo.. heslo roku.! Kniha ke stažení zde!!

Gitáre

2008-06-29T11:13:00.008+02:00

Dlouho jsem bráchu přemlouval aby mi nábor půjčil svoji kytáru, ale on že ne a ne.. a basta fidluš.! A po příjezdu na stavbu tábora sem byl otázán na to proč nemám sebou nějaký hudební nástroj.

Po sáhodlouhém vysvětlování bylo jasné, že nám tu hudba bude scházet a tak Kamil vymyslel, že doma má nějakou starou kytaru a že ju vlastně vůbec nepotřebuje, a že ju mu na nic, akorát leží pod postelou a padá na ni prach. Tak obětavě zašmátral mezi pavouky a další harampádí a vytáhl něco, čemu se říká kytara.

Dal sem se do jejich oprav.. vlastně na šmirglování se podílela celá rodina ale výsledek byl úžasný.. akorát po natažení strun sem zjistil, že akord D mi trochu neladí, avšak nevím čím to je - že by špatně a nakřivo přilepenou kobylkou?

Ale hlavní je, že hraje. To bude něco až na táboře zjistí, že to neumím ladit v terénu.. ale snad se nějakej ochotnickej ladič najde. Na přiložených obrázcích jsem se snažil zachytit postup oprav. =)

Nové fotky nepřináším

2008-06-27T13:15:00.004+02:00

A byla tu nová stavba tábora a nové dobrodružství, které lákalo snad všechny, až na tu úmornou práci v nehorázných vedrech, při kterých se hloupí lidé opalovali až do červena a pak sténali a pak zase oddychovali za syčení pantenolu.

Holá louka přímo lákala ke stavbě tradičních táborových budov již od začátku. Jenže s prázdnýma rukama toho moc nevytvoříte. A tak se nejdříve muselo všechno potřebné na louku dovést áviou. Ale nebudu Vám tady vykládat vše co se muselo udělat. To snad ani není potřeba. Jen snad.. Začínalo se vždy jídelnou a pár stany, aby se mohlo přespat když začne nehorázně pršet. Pak se, až znovu vyšlo slunko musela vykopat latrína a postavit sprcha.. no prostě toho bylo vždycky hodně, o to ale nejde. Nejlepší pocit je vždy, když je tábor celý postavený. Jenže co se všechno při takové stavbě tábora stihne udát, to by jste koukali. Snad.. snad si vzpomenu a pak jednou začnu vyprávět.!

Závody do vrchu - Šebetov

2008-06-16T19:55:00.015+02:00

No co se všechno neděje u Nás na dědině.. nebudu zde popisovat dlouhé pasáže co se dělo a tak - to by jste museli opravdu vidět. Protože to se ani popsat nedá. Já osobně sem auta shlížel jen v nedělních hodinách - ale závod trval i přes sobotu a ta byla daleko akčnější. Tak sem přidávám pár videeček, které jsem našel na oficiálním webu této akce - http://www.hobbyopencup.cz - určitě se tam postupem času ukážou i fotky. Pro jistotu přidávám pár fotek z osobní sbírky. Focené u Našich v neděli - http://www.signaly.cz/fotkyAlbum

http://www.youtube.com/watch?v=rloKNLzxH1Y
http://www.youtube.com/watch?v=ITpgBt3b350
http://www.youtube.com/watch?v=tk7JLDc8REo

DRUŽINOVKA No.06-02-23

2008-06-13T12:41:00.006+02:00

Takže nakonec sem dávám i ukázku z publikované knihy. Doufám, že se to moc nerozhodí.. no, ale nic s tím dělat jinak nebudu. Prostě je to jen normální osnova družinovky - ke které si rádce musí přidat už onu "šťávu sám"! =)

Hlavní cíle družinovky:
Orientace, rozvoj schopností pozorování, rozvoj teoretických schopností organizace
Potřeby pro rádce:
Projít si místní knihkupectví a jejich výlohy. Mouka. Korálek. Papír. Znalosti struktury oddílu .

Program:

- Zahájení, informace

- Kontrola věcí na družinovku

- Výlohy – jde o to, že se hráčům zadají názvy knih ukrytých v místních výlohách knihkupectví a oni je musejí objevit a dopsat spisovatele. Důležité je zakázat dětem vstup do knihkupectví.

- Moukaná – Na stůl se nasype mouka na hromádku a na vrchol se dá korálek. Hráči se postupně střídají v „odhrabování mouky“ pomocí čtvrtky papíru tak, aby se korálek nepohl a aby odebral co nejvíce mouky. Kdo pohne korálkem musí z mouky vyndat korálek ústy.

- Plnění bodů v nováčkovce

- Diskuze: Vybavení na jednodenní výpravu

- Teorie: Znát strukturu oddílu, střediska. Znát základní data o oddíle, jméno a adresu vůdce a svého rádce. Mít zapsané jeho telefonní číslo.

- Po jedné noze – další typ klasické honičky s obměnou toho, že se skáče po jedné noze.

- Úklid klubovny

- Zakončení, odchod.

Rádci Pozorte.!

2008-06-10T19:12:00.005+02:00

Pro všechny rádce i pro všechny možné družinoplánovače či jenhledačenápadů je tu moje dílo stvořené z mého mozkového potu. =) Proč tedy tvořit a nechávat nápady někde na listech papíru v sešitě zvaném "rádcovský zápisník"? Proč tedy tvořit a pak nechat tyto družinovky, jež jsem vlastně sám vymyslel a zorganizoval jen tak samotné pro mě a jen na jedno použití?

Vytvořil jsem tedy knihu, jež zachycuje mé pětileté působení jako rádce. Plno družinovek bylo jen tak spíchnuto na rychlo a improvizačně, ale pár opravdu skvělých si zasloužilo zůstat v mém zápisníku a já je tedy mohl převést do podoby přijatelné pro ostatní a proložit texty z kroniky Racků a Ostřížů. Ano, to je právě - Kniha Filtre, sborník družinovek. Jsou chvíle kdy i opravdový a nefalšovaný rádce prostě nemá čas na vymyšlení družinovky či jakékoliv schůzky. V takových chvílích mi opravdu scházel nějaký ten návod, který bych vzal před družinovkou do ruky a přečetl si z něho - co si mám na družinovku vzít a tradáá. Znám ty chvíle, kdy člověk je vyčerpaný a už se mu ani nad programem družinovky nechce přemýšlet - nebo má spoustu jiné práce. Podporuju to, aby rádci a to hlavně správní rádci - uměli vytvořit dobrou družinovku - ale pokuď opravdu nestíhají, proč se mučit vymýšlením a nepoužít rady jiných? Máte stejné poznatky jako já.? Jste novými rádci a nemáte náměty? Či jste právě naopak zkušení a jen hledáte inspiraci? Pak právě pro Vás je tu kniha, která právě vychází a k dostání je jen a jen u mě. Nic nestojí. Stačí se jen ozvat a říct si o ni.! Rád Vám ji poskytnu.. možná časem ji vyhodím sem, pro volné stahování, ale to až nebude tak žhavá, snad horká..

Inzerce - a tak co bych všechno chtěl =)

2008-06-09T21:49:00.003+02:00

Tak jsem zase trochu zapřemýšlel co bych tak trošku potřeboval. Zrovna hledám nějakého solidního dárce krabic od bot. Krabice by měla být nepoškozená a v pěkném stavu. Moje charitativní sbírka krabic od bot trvá jen do 20. června 2008 - což je pro mě odjezd na stavění tábora. Takže pokuď by jste mi chtěli pomoci, tak se kukněte do skladů doma a pískněte na icq, že máte nějaké krabice nazbyt. Budu velmi rád a podle nové techniky bydlení ve stanu zkulturníte moje přežívání na táboře.

No a dále jsem se chtěl zeptat, kdo by třeba nechtěl darovat starší digitální fotoaparát - jež by stále fungoval, ale původnímu majiteli již nevyhovoval. Beru všechno, klidně i nějakej šunt - co nemá paměťovku a má nějaké divné rozlišení. To by jste se divili co se s tím všechno v komplu dá udělat. To je nějak tak vše.. přijímám jakékoliv ohlasy.

Můj blog zase upadl.?

2008-06-09T21:36:00.004+02:00

Ano.! Dá se to tak říct. Dlouhou dobu jsem nic do blogu nepřidal. Ne, že bych neměl co, ono spíš nezbývá toho času na to úmorné klikání a zpodobňování mých myšlenek do elektronické podoby. Spíše pracuji na důležitějších věcech, jako třeba nová kniha! =D

Už jsem Vám říkal o mé myšlence do budoucna? Že by oddíl mohl vydávat vlastní knihy? Námětů by bylo docela dost a některé publikace by klidně mohly vzniknout i ze starých wakandů. Čím dál více mi takhle myšlenka připadá reálná. Vyplouvají přede mnou v představách publikace jako - sborník básní členů Nibowaky, nějaké ty úvahy na skautské téma. atd. Prostě by toho bylo docela dost. A tak nezbývá jen čekat a jen tiše doufat, že něco v nejbližší době vyjde. Básničky plánuji vydat někdy v listopadu roku 2008. Uvidíme jak se mi to podaří. Akorát nevím jak to udělat s tiskem. Kdyby jste někdo měli nápad jak svázat knihu co nejlevněji, ne-li zaDAX tak pískněte. Budu velmi rád. Taky tisk inkoustem se mi moc nelíbí, páč se to docela hodně rozmazává. Ale což, nezáleží na upravenosti, ale na vnitřku.

Kresbičky

2008-05-16T15:29:00.009+02:00

V posledních dnech vzniklo v nudných hodinách ve školní lavici několik závratných kresbiček, které se mi podařilo nezávratnou metodou - vyfocení na mobilu, následnou úpravou v PhotoFiltru a pozdějším uložením převést do elektronické podoby. Málo mých děl dostane takovouhle příležitost.

Jelikož většinou všechny nudné školní čmáranice skončí na dně batohu a již se nikdy nevyškrábou ven, až jednou a to ještě k tomu v poněkud zdeformovaném stavu. Avšak tyhle malby přežívaly v deskách. Tak sem je hodil na můj profil na signálech, jelikož se mi sem pro každé dílko nechtělo tvořit nový článek ( to už ale hodně lenivým ). Dávám sem tedy odkázek na onu signálovskou galerii, kde se ocitá ono album s názvem kresbičky.! Stačí kliknou sem.

Dílko: Pomož mi se znovu zvednout, když jsem upadl..

Studna

2008-05-11T19:19:00.007+02:00

Tak tahle báseň je legendou, kdys byla vystavena na webu teepka, později zapadla do jeho archívu a všiml sem si, že tady se nikdy neobjevila.. čím to? Snad proto, že není řazená do sbírky FIX, ale do úplně prvotního sborníku, ze kterého bylo spoustu básní převzato do sbírky FIX.. Studna se tam však neobjevila. Už tenkrát totiž byla legendou, prvním pokus o psaný verš.. je Váš.!

Studna v poušti, tenkrát psaná pod názvem STUDNA

Jen poušť kolem
a v dálce studna...
plížím se k ní blíž a blíž...
Snad bude plná...
Osvěží hrdla,
tu tajnou vodu uslyšíš.

Jak šeptá ti do tvých uší:
„jen nezůstávej tady stát“
Jdu dále, a srdce mi buší,
v té poušti slyším ledy tát.

Uschlé rty tu vodu tuší
a jdou za ní jak po stopách,
tu prodírám se pouští, buší...
Po jiných známých šlápotách.

Míjím ty, co tady padli,
co zakončili svou pouť už dřív.
Velké překážky před sebe kladli,
jsem rád, že jsem tu zdráv a živ.

A hledám přímou cestu tmou,
k té studni zpropadené,
ta cesta je mou neznámou
a trny zakřivené...
co zaryjí se pod kůži
a v hlouby tě pak dusí,
Jen jiný člověk je vydělá.
Radostí svou, to zkusí.
to je ti pak odplatou
za všechno tvoje snažení,
za duši tvoji vyvátou
Bez tvého stvrzení...

I popraskaná kůže
se rychle obnoví...
Když napiješ se vody čisté,
chladné a tekoucí.
Neb ze studny píti dálné...
Na okraji pouště se linoucí.
Kam doplazíš se ke sklonku života.
nemohoucí....

Jen poušť se line kolem
a v ní studny vidím stát...
Téže udávají mi cestu světem,
který se učím poznávat.

Ty studny jsou jak mí kamarádi,
sami dávají mi ze sebe pít.
Oni bezední jsou...
a vždycky rádi....
dokážou tě povzbudit.

Jen poušť je všude kolem
a já vím, že to vydržím....
a nezabloudím....
tohle všechno píší prstem...
v písku tekoucím...

další dva obrazy

2008-05-11T18:59:00.005+02:00

Další dva obrazy do Nedotčené Galerie, tentokráte podobizny dvou absolutně neznámých lidí, snad se Vám budou líbit.. =D

lásky květ

2008-05-10T16:52:00.010+02:00

Kde se vzal, tu se vzal mi v počítači tento obrázek. Nevím jak ho tam mám dlouho, ale zaujal mě svým pojetím a provedením. Tak se koukněte taky.

Krásná to kytička vůně Lásky. Zajímavé a výstižné popisky, proč kytka voní... =) Tohle bych taky jednou chtěl umět. =D

Myslím že to začíná takto: Voníš Láskou upřímnou, Voníš slzou dojemnou, Voníš vášní posedlou, Voníš myslí nezbednou, Voníš tělem milujícím, Voníš srdcem burcujícím, Voníš polibků jemností, Voníš touhou sladkostí, Voníš nebem bez mráčků, Voníš něhou v chomáčku, Voníš jako celý svět... jsi nejkrásnější lásky květ. =)

jümarování v lomu

2008-05-10T15:25:00.020+02:00

Tak sem si na Vůdcovském Lesním kurzu mohl vyzkoušet zároveň s Tomem jümarování. Dobrá to věc. Dostali jsme možnost si vyzkoušet cokoliv z vysokých i nízkých lanových aktivit. A co to vlastně je jumarování .? Když to popíšu svými slovy, tak z toho vyleze, že je to vlastně posouvání se po laně směrem nahoru pomocí dvou jümarů. =) Jeden máte připlej k sedáku a druhej volně a zapíráte se do něj nohou. Akorát to dá docela fušku synchronizovat svoje pohyby, ale nakonec to docela jde.

Tady si dovolím zkopírovat pár informací o jümarech: Cizím slovem a ve slangu se obecně jakýkoliv blokant často nazývá jümar. Z tohoto slova je odvozené Jümarování. Blokantů je mnoho druhů, obecně se dají rozdělit na dva druhy: pružinové a svírací. Princip blokantů spočívá v tom, že vhodně tvarovaným, kovovým předmětem (tzv.tělo) je vedeno lano, a to je stisknuto kovovým palcem právě v momentě zatížení blokantu tělem lezce. Kovový palec je k tělu blokantu připevněn osičkou.

Tohle mít v oddíle, s tím by se dalo dělat věcí. Základní cena pro takovéto blokanty se pohybuje okolo 1000 kč. Na správné jümarování jsou potřeba dva. To by se s tím daly dělat divy. Nemuseli bychom jen slaňovat, ale taky šplhat nahoru. Třeba časem si něco takového pořídíme. Prozatím sem dám fotku Nea, právě připraveného nasednout do lodi, která ho odveze k lanu, visícímu ze skaly a on se na ně bude muset z té loďky připnout a vyšplhat nahoru pomocí jümaru. =D Ukořistit klíč a jít ještě na spoustu dlaších lanovejch aktivit, přichystanejch v lomu.. mezi nima i tu lanovečka, na kterou sem se musel připnout a skočit z té skaly. Ještě, že mě to udrželo, nerad bych skončil ve studené vodě. No ale ta odvaha, tam skočit a pak se došplhat na druhou stranu nehledě na to, že lano bylo dosti prověšené se ještě vyšplhat s dopomocí na okraj skaly. To sou vzpomínky.. ale jinak good akce.

Aukce

2008-05-10T11:49:00.006+02:00

Po dlouhé době vytahuji na povrch světla světa jedinečný předmět závratné ceny! Prosím o pozornost jelikož sem na tuto věc vypsal náležitou aukci, které se může zůčastnit každý z Vás a nabídnout cokoliv nejen materiálního a věcného. Třeba za to můžete nabídnout něco, co se mi bude hodit - třeba uklidit mi celej pokoj. =) Ano a teď ka k samotnému draženému předmětu...

Třpitky firmy Quiz cosmetics.
Pravý název Shiny face & body ( glitters ) illumination
Popis tohoto výrobku: Třpytivý gel na tváře a tělo pro plesy a diskotéky.
Aktuální prodejní cena: 50 kč

Popis nabízeného výrobku mnou:
Jedinečný třpitivý gel, jehož využijete na všechno. Do parku, na rande nebo jen tak na nedělní vycházku. Dokonce i na Farní tábor. Velkolepá vůně oslní všechny potencionální nápadníky a růžová barva gelu je přímo vhodná pro všechny správné holky. Růžová barva se po rozetření na pokožku stratí a zůstanou jen třpitky, které když na ně začne dopadat světlo se krásně lesknou. Barvy třpitek jsou různorodé. Hlavní barvu představuje zlatá, ale třpytí se taky do červena a zelena. Prostě vším možným. Výrobek je skoro nepoužitý, avšak skoro po roce stále použitelný, tekoucí! Vůně nijak nezapáchá, spíše jí přibylo zaležením na extravagantnosti. Jedinečnost tohoto výrobku je také v tom, že už dlouho leží v mé skříni. A samozřejmě, že ho kdysy použivala Alžběta. I když asi ho moc nevyužila. Takže jeho cena je nevyčíslitelná. Přijímám všechny nabídky.!

Už nechci být spisovatelem.!

2008-05-03T09:57:00.003+02:00

Nechci, nechci a znovu nechci.! To snad mluví za všechno, alespoň pro mě =( . Tento blog neměl nikdy nic kopírovat, měl být svůj. Měl mít vlastní styl.. a stále má. Přináším text, který jsem někde objevil, možná jej na internetu naleznete v mnoha jiných stránkách, ale dávám ho sem, protože si myslím, že je potřeba si ho přečíst. Protože má hluboký smysl. A mnozí nad ním jen mávnou rukou. =(

Tento nápis je vyryt na hrobce jednoho biskupa (1100 n.l.) v kryptě Westminsterského opatství:

Když jsem byl mladý a svobodný a má fantazie neznala žádné hranice, snil jsem, že změním svět. Jak jsem stárnul a moudřel, zjišťoval jsem, že se svět nezmění, a tak jsem svůj záměr trochu omezil a rozhodl jsem se změnit jen svou zemi. Ale, jak se zdálo, nedala se změnit ani ta.
Když jsem dospěl ke sklonku svého života, podnikl jsem poslední zoufalý pokus a rozhodl jsem se změnit alespoň svou rodinu, své nejbližší, ale ani to se mi bohužel nepodařilo.
A teprve nyní jsem si na smrtelném loži uvědomil, že kdybych nejdříve změnil sám sebe, šel bych příkladem své rodině, která by se také změnila.
Díky pomoci a povzbuzení své rodiny bych dokázal zlepšit svou zemi a - kdo ví? - možná bych dokázal změnit i celý svět.

Náhled do nedodělané knihy

2008-04-30T15:56:00.010+02:00

Narazil jsem v PC na jeden rozdělanej text, kterej už asi nikdy nedokončím.. Ta kniha se měla jmenovat Vyslovené myšlenky. Tak Vám sem dávám alespoň malinkou část.. aby jste si zas mohli trošku počíst.

Probudil se... ležel na posteli, kterou dávno znal. Tolikrát ji držel ve svých rukách. Tolik nocí už na ní snil.! Ještě stále zachumlaný do svého zahřátého spacáku vykukoval jen malou škvírou ven do prostorů podsadového stanu. Posadil se ...a zlehoučka vdechoval studený vzduch, který byl všude kolem něj. Na posteli byl položen molitan, karimatka a deky, které končily až někde u dřevěné země na níž měl své místo koberec. On se tu cítil jako v nejlepším hotelu, který si zařídil sám.. Díval se na tu krásu a nechtělo se mu stávat. Nevnímal svět...
Věděl, že je ráno. Další z těch proradných rán... které končí znovu večerem. Z táborové kuchyně se linula vůně čerstvě uvařené kávy. To ho nutilo vstát. Teplo kamen, které zahřeje jeho promrzlé tělo. Odhrnul tedy deku ze stolku a pod ní se objevila polička s oblečením. To všechno dělal ještě poněkud zabalený do hřejivého spacáku, ale přišla chvíle jej opustit. Vyhlídl si ten nejteplejší svetr a rozepnutý spacák odhodil do kouta postele. Letmě koukl na spící siluetu kamaráda, jenž spolu s ním obýval tento stan a hlavou mu blesklo: “Ještě sní ...nechám ho spát, snad se pro dnešek nic nestane. Vždyť každý z nás potřebuje nabrat hodně sil. Už tolik jsme toho překonali... Nechám ho spát.!“

Lehce otevřel dveře stanu a nejdříve vykoukl hlavou ven. Snad aby zjistil jestli se nemá ještě přiobléct. Nebylo nic vidět. Ne, že by byla tma.! Avšak i noc tu zanechala po sobě své stopy. Mlha se rozprostírala po celé délce i šířce louky... prostě kam až dohlédl. A pomalu se začínala rozpadat... Šumění lesa připomínalo nezkrotnou divočinu, kterou by se každý kluk chtěl prodírat. On ale nechtěl... nic by se mu stejně nestalo. Naslouchal zvuku lesa, šumění potoka, škvrzání dvířek, podřimování ostatních spících kamarádů... vše se mu zdálo tak krásné a tak dokonalé. První paprsky slunka roztrhaly oponu ušitou z mlhové látky. Utkvěli mu přímo na jeho obličeji. Zahřáli jeho smutné srdce a dodali energii a odhodlání k tomu aby vykročil. Poodhrnul ještě více starou celtu a vylezl ven před stan. Natáhl ruce vzhůru k nebesům, ale pak je ihned zase vrátil zpět do původní polohy. Ještě stále byl myšlenkami ve svých snech a sny byly ty tam... akorát ta káva.?

Zavřel stan a celtu dal zase na své místo. Potichu, aby neprobudil ostatní šel k táborové jídelně. Mlha tu stále zůstávala ...anebo alespoň její zbytky. Jen některé paprsky si draly cestu skrz tak jako on pomalu se loudal směrem k táborové jídelně. Stačilo jen pár kroků... tolik zážitků co na tomto místě zažil. Tolik vzpomínek co se noří z nitra podvědomí kouknutím na toto místo. Na tyto stavby, které už za sebou mají mnoho let a stále zůstávají stejné ...jen vrásky a šrámy jim na jejich dřevěné kůži přibývají. Jejich paměť nezná mezí...

Tolik toho zde prožil. Chvíle, při kterých by se chtělo brečet... Chvíle, při kterých byl šťastný. Chvíle, při kterých byl spokojen a nic mu nechybělo a chvíle, kdy mu chybělo vše... On to všechno věděl. Znovu se ozval ten tajemný hlas v jeho hlavě: „Asi to tak má být...“ Ta myšlenka mířila ke všem stavbám, která ho už dlouhou dobu znala. Plížil se tiše. Vlastně jen normálně šel... Prodíral se lehkou rozpadající se mlhou a našlapoval do trávy jen zlehka. Narazil na vyšlapanou cestičku, kterou tu vytvořily nohy ostatních. Přibližoval se k táborové jídelně ...z které se linula ta vůně. „Někdo tu kávu přece musel uvařit. Někdo tu musí být... ale hlídka to není, tu jsem přece před chvilkou slyšel zaplout do stanů.!“

Vykoukl přes roh ostatních stanů. Jeho oči sjely po cestě až k samotnému vchodu do jídelny. „Ano, někdo tam je...“ Šel tedy blíž. Došel až k samotnému vchodu a porozhlédl se. Avšak spatřen byl dřív... Jen pokynul rukama a v očích mu zajiskřilo. Ústa dostala letmý nádech úsměvu.! V tom uslyšel slova: „Věděl jsem, že přijdeš... vždycky vařím jednu kávu navíc... dáš si.?“ A hoch, který seděl za stolem mu podal červený hrnek naplněný až po okraj. On příjmul šálek a posadil se vedle něj. Chytil ucho hrnku, usrkl... lehce ho to zahřálo. Znovu usrkl... a hrnek položil nazpátek, aby mohl započít další usrknutí...

Jarní běh Ursu - doteky básní

2008-04-21T08:31:00.007+02:00

Ano, představuji jedny z nejlepších básniček HAIKU, se kterýma sem se měl tu čest na jarním víkendu seznámit - po troše opakování šly naučit, ale v tom časovém limitu to bylo docela sado to ještě někomu předat a poslat ho za instruktorem. Ještě, že mi zbyl v ruce papír s danými "Hajku" a teď je sem mohu přepsat - neznám autory, jen vím, jak nám to dalo zabrat.. Takže.

báseň č. 1 ( aneb Tomovo nové heslo =D )
Ve snu Čína
blízko tak být se zdá:
marná je Láska
i ve snu je vzdálená.

báseň č. 11 ( Tahle báseň mi teda opravdu dala zabrat )
Jediný květ jen
srdce mé touží utrhnout!
Jiní je šálí- kraj pustý je, něm,
kde jste, ó květy
bílých chryzantém?

báseň č. 14 ( aneb báseň co se už nestihla )
Jsi jako blesk,
když rozrazí mračnou oblohu:
Vidím tě - trnu,
teskním,
když vidět tě nemohu.

Úvodní slovo k nové rubrice

2008-03-23T13:11:00.006+01:00

V těchto dnech se na mém blogu objevila nová rubrika. Možná po dlouhém hledání by jste ji našly. Ale prozkoumávání reakcí návštěvníků na můj blog došlo k názoru, že moc lidí se na rubriky, které jsou napravo - nedívá. Tudíž musím alespoň uvést na pravou míru rubriku, která je zbrusunová.! Druhá komnata blogu svědčí o spisovateli a výtvarníkovi, jehož jméno ve světě není ještě moc známé, avšak pod místními okruhy o něm určité povědomí je. Druhá komnata blogu, ( nesvědčí o mě - jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o této významné a ojedinělé - úplně odlišné - osobnosti. Abych to tedy přiblížil - Neo a MAHARAL nejsou jedna a tatáž osoba =) ) Moje ruka jen přepsala tyto výtvory do elektronické podoby a dává je s jeho souhlasem k dispozici Vám - čtenářům a návštěvníkům blogu. Časem tam určitě ještě nějaké výtvory přibudou, jelikož materiály, které se mi dostaly do rukou jsou velmi obtížně zpracovatelné a některé potřebují více času na to aby se předělaly do té správné podoby.
Takže přeji pěkné čtení, a určitě samotný autor textů bude rád za všechny kladné i záporné připomínky a poznámky. Račte vstoupit do království druhé komnaty, do království MAHARALA KVĚTÁKA.

Liška v Akci..

2008-02-18T22:09:00.007+01:00

Jeden z prvních komixů, který měl tu čest vzniknout pod mou rukou, stejně si jako všechny ostatní

Myslím, že kreslení komixů mi nejde a nejde, a že se tomu nikdo nikdy nezasměje, nu což.. za pokus to stojí, třebas jednoho dne trhnu rekord v počtu namalovaných nudných komixů.. Tento komix se ve Wakandu vytiskl jaksi s utrženým koncem, není na něm vidět co Tom říká. Tak ho tedy přidávám i na můj blog. Kdo čte Wakand a kdo ne.? kdyť na oddílovém ponku ho tolik zbývá.. =( Kreslení komixů má taky jednu výhodu, alespoň není nuda ve škole, protože ukrývání listu A4 a fixek mezi učebnicemi je složitá operace pro pořádné drsňáky a když seš náhodou přichycen... no jéje =) ale stojí to za to..